Recenze CD: Věnování od labelu MDG prostřednictvím dua Sournatcheva & Shaikin

29.04.2019

Label MDG vždy upřednostňuje SACD formát namísto běžného CD, který tvrdošíjně i nadále využívají značky jako Warner Classics, Sony či DG. Je otázkou, kolik posluchačů si jej skutečně užije a zda například u nástrojové kombinace hoboj a klavír, vůbec něco jiného, než klasické stereo potřebujeme. Varianty jsem s větším časovým odstupem vyzkoušel obě a nebudu lhát, když řeknu, že mne zvukově uspokojily rovnocenně. Je to tedy více o samotné interpretaci, náboji a ohni, tedy o nehmatatelných atributech, které buď záznam skrývá nebo neskrývá, než o jakkoliv technicky sebelépe vymyšleném zdroji zvuku. Základ v co nejpřirozenějším sejmutí nástrojů by měl být samozřejmostí (nebývá) a sejdou-li se tak šikovní interpreti, jakými jsou hobojistka Maria Sournatcheva a klavírista Alexandr Shaikin, má šanci se nám stát to, co jsem popisoval výše.

Krásných čtyřiapadesát minut hudby nahraných v červnu roku 2018 v Marienmünsteru není sice nijak šťavnatých, jako může být popisováno u nástrojového obsazení trií či kvartet, nabízí však o to koncentrovanější pohled do zvukových možností a virtuozity hoboje, instrumentu, který ač nenápadný, dokáže zamávat s barvou orchestrální partitury, natož pak takové, kdy je v rozhovoru s klavírem.

Clara Schumann je zastoupena Třemi romancemi pro hoboj (v originále housle) a klavír a je to v podání interpretky povznášející muzikantská bravura. Robert Schumann je už originální, Tři romance pro hoboj a klavír op. 94 jsou jen o pár minut delší a posluchač zde cítí přítomnost mistra. Nebýt přítomnosti Johannesa Brahmse a jeho báječných skladbiček Serenade op. 58, Regenlied op. 59 Von ewiger Liebe op. 43 a Verzagen op. 72, které patřily z celého alba k mým nejoblíbenějším, byl by Schumann pomyslný vítěz, Brahms je v této chvíli ovšem Brahmsem nepostradatelným, a tak jej vyzdvihuji. Nepochybuji o všem, že budou stejně tak favorizovat jiní posluchači Schumannovo Adagio a Allegro op. 70, půvabnou a snadno zapamatovatelnou Arabesku nebo, a to jako skladbu celého alba poslední, Widmung - Věnování.

Věnovat či darovat, to je to nejhodnotnější a nejkrásnější, co může člověk činit, v této chvíli, prosím, minimálně někomu z Vašich blízkých darujte informaci, že existuje toto povedené album, na kterém Alexandr Shaikin hraje tak spolehlivě, jako běží čas, a že Maria Sournatcheva dýchá do svého nástroje tak, jako teplý podvečerní vítr do hladiny jezera.