Recenze CD: Whispering leaves – album violoncellistky Lucie Štěpánové a klavíristky Ksenie Kouzmenko

13.09.2018

Vždy, když se na jednom albu objeví vedle skladeb relativně známých i taková, jenž je objevem a to objevem, který zapříčiní zvýšený posluchačský zájem o jejího autora, jedná se o chvályhodný počin, stojící za zvýšenou pozornost. Pokud je navíc daný počin podpořen interpretací, která jasně hovoří o kvalitách, instrumentalistů, jenž se o ni zasloužili, album vhodné obdivu a doporučení je na světě.

Nehovořím tak nyní o čemkoliv jiném, než o uměleckém svazku české violoncellistky Lucie Štěpánové a běloruské klavíristky Ksenie Kouzmenko. Tyto dvě sympatické dámy se v létě roku 2017 sešly v nizozemském městě Schiedam, aby zde zanechaly svou uměleckou stopu pro účely vydání alba s názvem Whispering leaves, které v letošním roce vydává nahrávací společnost COBRA RECORDS. Na první pohled je dominantou alba Sonáta č. 2 pro violoncello a klavír z roku 1941, jejíž autorem je Bohuslav Martinů, nemalý prostor je ovšem věnován i Leoši Janáčkovi a jeho drobné Pohádce (1910 - verze 1923), která je velmi mile nakombinována s Odvanutým lístkem, tří a půl minutovou skladbou z cyklu Po zarostlém chodníčku, kterou umělkyně hrají v aranžmá mistra Miloše Sádla. Onou méně známou skladbou, jíž jsem zmínil již na počátku dnešního povídání, jsou pak Chorálové variace pro violoncello a klavír. Ty dokončil Josef Páleníček (1914-1991) roku 1942 a jsou prací, která překypuje kompozičním mistrovstvím, rukopisnou semknutostí a výrazovou přesvědčivostí.

Atraktivní je vizuální i obsahová stránka alba, atraktivní je i muzikantská spontaneita, se kterou obě technicky skvěle vybavené hráčky před mikrofony přistoupily. Upřednostňuji nahrávky, které dýchají, nahrávky, kolem kterých proudí čerstvý vzduch a sami jsou proudem vzduchu, který jakoby nesl zvuk nástrojů, jímž skladatel svěřil své myšlenky, obrazy a touhy. Žádný z nástrojů se neprezentuje na úkor druhého, a to ani v rovině umělecké ani čistě technické. Jak zvukovým mistrům, tak interpretkám se podařilo najít rovnováhu, která nechává posluchačovo ucho plně koncentrované, výsledkem je nerušený poslech.

Violoncello Lucie Štěpánové je barevně a výrazově pěkně diferencované. Svítí a blýská se, zádumčivost, ale i jakási zdravě nervní roztěkanost na něm je ovšem vzrušující stejně tak. Výběr repertoáru byl úspěšnou volbou, Janáček i Martinů jejímu naturelu překrásně sedí, zařazení Páleníčka je pak bravurním tahem, kterým celý disk dostal zcela originálního akcentu. Má-li takto brilantní interpretka po svém boku v Ksenii Kouzmenko klavíristku, která není pouhopouhým doplňkem, ale naopak individualitou, která hudbě dodává potřebnou energii a zvukomalebnou kvalitu, posloucháme nahrávku, která míří do pater nejvyšších!