Bernsteinova West side story v Oper Leipzig s Myrthes Monteiro a Christianem Alexanderem Müllerem. Jak dopadne srovnání s Kateřinou Falcovou a Pavlem Režným?

31.05.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

V roce 2015 řídil v Lipské opeře celou sérii představení West side story Ulf Schirmer. Letošní návrat inscenace byl v celé sérii svěřen též zkušenému dirigentovi, Christophu Gedscholdovi. Jeho Gewandhausorchester se vybavil dokonale, zejména nepřeberné množství bicích nástrojů neměl obdoby. Bersntein je v letošním roce díky svému výročí slyšet na každém kroku. Takto hodně by ovšem měl být hrán i v jiných, těch "obyčejnějších" letech. Jeho hudba si to zaslouží. Domácí divák si letos mohl West side story užít díky muzikálové scéně v Plzni, kde Tonyho a Mariu báječně zpívají a hrají Pavel Režný a Kateřina Falcová.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Plzeňská inscenace je povedená, už samotný rozdíl (umělecký i ekonomický) mezi Plzní a Lipskem ovšem napovídá, že se přeci jen posunujeme o úroveň výše. Šéf baletu a hlavní choreograf Mario Schröder měl k dispozici několikanásobně větší počet tanečníků, skupinové tancování by bylo ve srovnání s Plzní možno charakterizovat jako davové a síla velkoleposti, která ovšem byla i v souladu s nejvyšší kvalitou, připoutávala obecenstvo do sedadel. Originální prvky, strhující rytmus v každém těle, dokonalá souhra výrazu a pohybu, to vše skvěle ve službách příběhu. K tomu nutno přičíst dojem z kostýmů a obrovité pohyblivé scény (bohužel bez basketbalového koše). Autory zde jsou Andreas Auerbach a Paul Zoller, je to jiná dimenze a oba mají na co být pyšni.

Brazilka Myrthes Monteiro báječně vypadá na pódiu i mimo něj. Pro běžného evropského diváka je to exotická kráska, která se do West side story hodí výborným způsobem. Zpívala dobře, to lze říci. Že by ovšem zpívala lépe než naše Kateřina Falcová, to se říci nedá. Dokonce bych řekl, že má naše umělkyně hlas zajímavější a lépe vedený a že Mariu dokáže vokálně vyobrazit věrnější a citově hodnotněji. Navíc, tak jak vypadá Monteiro pro obecenstvo evropské, tak musí působit Kateřina pro to jihoamerické. Zde tedy opět neprohrává a možná i naopak.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Nejsme však u konce. Náš Pavel Režný sice zní méně operně než zkušený a vyzpívaný Christian Alexander Müller, rodák z Chemnitzu, který v náročném hitu "Maria" ukázal, co to jsou překrásné tenorové výšky. Opět mi zde ale scházelo cosi, co je přirozené Pavlu Režnému. Živelnost, spontaneita, odevzdanost myšlence, zatvrzelá zamilovanost, atd. Z tohoto pohledu mi ve finále jako vítězové "klání" vychází lépe umělci naši. A to i přesto, že si uvědomuji, že srovnávám nesrovnatelné. Je to jiná doba, jiné místo, jiné podmínky a akustické prostředí.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Anitou byla velmi dobrá Erdmuthe Kriener, zaujala zpěvem, hereckým talentem i výrazem. Parádně rozpáleným Riffem byl Andreas Wolfram, dokonale ulicemi (ne)vychovaným Bernardem pak Rupert Markthaler. Somewhere bylo možno slyšet od Anny Preckeler a zde mohu říci, že jsem ho naživo ještě takto překrásně zpívat neslyšel.

Dialogy byly v němčině, zpívalo se anglicky. Je to kombinace, kterou preferuji. Tedy mluvené slovo v jazyce domácí země a zpěv v původním originále. West side story v Lipsku z mnoha důvodů doporučuji vidět, budete nadšeni!