Bernsteinova West side story – neoposlouchatelná, neokoukatelná, další taková v Hannoveru

03.04.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Hannover je lokalita, které stojí za navštívění, k prohlídce je toho zde opravdu dost a navíc, člověk se zde neocitá v betonovém bludišti, nýbrž v příjmeně vyváženém a zelení, prostorem i vodními plochami se chlubícím městě. No a navíc je tu divadlo a byl by hřích jej nenavštívit. Patří k těm větším, interiér není zajímavý ničím, druhá světová válka udělala své, a tak nezbývá, než se upnout k samotné hudební produkci.

Tou pro nás koncem března byla Bernsteinova West side story. Jak už to tak bývá, byla vzhledem k mnoha tanečním prvkům nazvučena, zde jsem byl však nadmíru potěšen tím, že byl vzácně citlivě nalezen balanc mezi přirozeně znějícím hlasem zpěváků z jeviště a zvukem, který se linul z reproduktorů. Nic v tomto muzikálu nepotěší víc, než možnost slyšet duet v balkónové scéně přímo z úst hlavních hrdinů, nic víc než "Somewhere" tak, jak vychází z hrdla pěvkyně, nic víc než slavný kus Maria v podání tenoristy.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Hlavní trojice byla velmi kvalitní. Michael Pflumm (Tony) zpíval sice snad až příliš lehce a bez viditelnější námahy, jeho tenor je však od přírody zdravě posazený a znělý, což se projevovalo i v duetech, ve kterých se snadno prosazoval a zněl velmi pěkně. Stella Motina (Maria) měla ze všech účinkujících nejopernější hlas. Její technika napovídá o vyzpívanosti a zkušenostech. V druhé polovině večera byla přesvědčivější, než v části první, zejména "Somewhere", které též přednesla, bylo velmi působivé a´intonačně čisté, potěšila však i živelným "I feel pretty". Herecky měla svou roli též profesionálně zvládnutou a s Tonym Michaela Pflumma tvořila pár, který se k sobě hezky hodil. "A boy like that", výzva a příležitost pro Anitu, kterou zpívala a úžasně hrála Maaike Schuurmans, byla naplněna a scéna s následujícím "I have a love" patřila k nejsilnějším z celého večera.

Riff Dennisa Henschela byl lehce nudný a nevýrazný. Možná to byl záměr, každopádně na jeho výkonu nebylo mnoho k zapamatování. To opak mohu říci o Taddeo Pellegrinim, který byl Bernardem vysněných kvalit. Částečně i věc vkusu, každopádně se pánové na závěr bouřlivého potlesku dočkali oba.  

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Jihosaský státní orchestr divadla Hannover byl svěže a aktivně řízen Florianem Großem, celkově vysoký dojem z večera doplnila taneční choreografie, která byla okrášlena takovými skvosty, jakými jsou Giulia Vazzoler, Laura Friedrich Tejero či Marta di Giulio. Inscenace Matthiase Davidse s choreografií Simona Eichenbergera je atraktivní, vtipnou i mrazivou podívanou, která by se jistě neoukokala ani po opakovaných zhlédnutích. Tomu dopomohla i funkční, pohyblivá a prostor prakticky řešící scéna, jejíž autorem je zkušený a etablovaný Mathias Fischer-Dieskau (nejstarší syn legendárního Dietricha Fischera-Dieskaua). Bernsteinova West side story se hraje v Hannoveru velmi často a naplněnost hlediště je maximální. Důvod jsem výše popsala, nenechte si ji ujít ani vy.