Recenze Blu-ray: Massenetův Werther z Curychu na Blu-ray a DVD od labelu Accentus

01.06.2018

Jako by měli u labelu Accentus cit pro to, aby pro záznam na nosiče Blu-ray a DVD vždy zvolili inscenaci, která je pro snímání kamerou vhodná. Zcela jistě ho mají, vždyť vzpomeňme Bergovu operu Wozzeck či Belliniho skvělé dílo Kapuleti a Montekové, tedy nedávno vydané curyšské produkce, na které je skutečně radostný pohled. Tentokrát přišel na řadu Massenetův Werther v inscenaci německé režisérky Tatjany Gürbaci. Rodačka z Berlína narozená roku 1973 jakoby využila ženského přístupu k postavě Šarloty i Žofie a na prkna slavného curyšského operního domu přinesla nejen utrpení mladého Werthera, ale i utrpení dvou hlavních ženských postav tohoto klasického příběhu.

Záznam vznikl v dubnu roku 2017 a orchetr Philharmonia Zürich na něm řídí německý dirigent Cornelius Meister (1973). Pro nás může být tento dirigent zajímavý i tím, že v nedávné době realizoval u labelu Capriccio kompletní nahrávku symfonií Bohuslava Martinů a to ve spolupráci s Vídeňským rozhlasovým orchestrem ORF. Je absolutně jedno, že Meister není Francouz. Francouzská hudba mu pod rukama plyne s lehkostí a šarmem. Instrumentální skupiny mu reagují skvěle, Massenetova hudba dýchá nezávisle na reálném čase. Má-li se děj příběhu "zastavit", přijde moment, kdy o ní nevíme, je-li však třeba pohnout naší myslí, žene se kupředu mnohem rychleji, než to známe z reálného života. Celkový zvukový obraz nahrávky je na velmi dobré úrovni a poměr dynamiky orchestru k hlasům pěvců se podařilo sladit.

Ačkoliv se děj celého Werthera odehrává v místnosti, která je na první pohled tvořena nepříliš atraktivním nábytkem, kouzlo celého nápadu na diváka dopadá postupně. Zejména v momentech, kdy citlivě vedená kamera v režii Michaela Beyera napomáhá k zvýraznění krutého osudu lásky, vypichuje momenty, jež jsou kritické, a mistrným způsobem diváka dostává do středu lidského utrpení, které tak velkolepě zaznamenal genius Goethe. Celkovému dojmu samo sebou dopomáhá světelný design Klause Grünberga, který hlavně díky svým nápadům v druhé polovině příběhu, posunul inscenaci ještě o stupínek výše.

Pojďme již ale rovnou k pěvcům, na kterých stejně vyznění celého díla stojí nejvíce. Juan Diego Flórez si od samého počátku do konce vede znamenitě. Z jeho vcítění se do role fatálně zamilovaného mladého muže jsem byl absolutně unešen. Každý tenoristův pohled, každý postoj, každá jemná křivka v jeho tváři i každý pohled jeho očí hovoří o famózním mistrovství. Zpěv je pak jakoby samozřejmým doplňkem, který je ovšem neméně dokonalý. Anna Stéphany je mezzosopranistkou, které rostou křídla a jako Šarlota se k pěvci, jakým Flórez je, hodí náramným způsobem. Umí svádět vnitřní boj tak, aby to působilo přirozeně a ne prvoplánově a afektovaně. Její hlas je velký a příjemně znělý. Žádné hedvábí, ale příjemná barva zvýrazněná kulatostí tónů, které jsou příjemní ve výškách i hloubkách. Herecké vystupování je taktéž na vysoké úrovni. Tak kupříkladu rozšlapání vánočních ozdob způsobem, jakým to dokázala Stéphany, se jen tak nevidí. Bráno samozřejmě jako nadsázka. Stéphany má své ženské kouzlo, které dokáže využít k vytěžení velkých momentů i z těch na první pohled nejběžnějších situací. Je tu i další šikovná dáma. Její jméno je Mélissa Petit. Sopranistka pochází z Francie a její kariéra se začíná vyvíjet zajímavým způsobem. Hlasový fond na to má, spontánní jevištní vystupování též. S Annou Stéphany tvoří sladěnou dvojici, která na sebe slyší. Petit je sice menším, ale nepostradatelným prvkem inscenace. Právě ona jí dodává finální tvar. Její soprán musí zcela jistě překrásným způsobem znít v rozmanitém operním repertoáru. O této dámě ještě svět uslyší! Posledním pěvcem, kterého je třeba zmínit, je Audun Iversen, který si zazpíval a zahrál roli Alberta. Čtyřicetiletý Nor je spolehlivým talentovaným barytonistou. Jeho přednes je čistý, jaksi písňově laděný. Jeho vokální linka jako by vyprávěla a je to vyprávění příjemné a autentické. Je taktéž autoritou, které je pro správné vyznění role Alberta třeba.

Nahrávka Werthera z Curychu je dalším úspěchem, na který, jak doufám, bude u nahrávací společnosti Accentus znovu navázáno. Již nyní se můžeme těšit, jak asi zapůsobí Lehárova Země úsměvů. Režie se ujal Andreas Homoki, Philharmonia Zürich řídí Fabio Luisi a nezpívá nikdo menší než Piotr Beczala. A toho navíc doplňuje vždy výborná Julia Kleiter!

www.accentus.com