Další báječná inscenace Weberova Čarostřelce tentokrát pochází z Lipska

13.01.2018

Photographer © Ida Zenna
Photographer © Ida Zenna

Co poslední dobou Weberův Čarostřelec, to vždy klenot! Vzpomeňme na nedávné inscenace v Berlíně (Staatsoper) či v Drážďanech. Scéna i režie byla vždy úchvatná. A hrála lépe Staatskapelle Berlin či Staatskapelle Dresden? Opravdu to lze posoudit? V Lipsku hraje Gewandhausorchester. A jak? No skvěle! Ve Vídni se na něj také chystají a Vídeňští filharmonikové si s jeho úžasnou partiturou také jistě poradí k plné spokojenosti posluchačů a atraktivní dvojice Nylund & Schager mnoha milovníkům opery nedává spát již předem.

Photographer © Ida Zenna
Photographer © Ida Zenna

V Lipsku to sice nejsou tak zvučná jména, která by lákala pozornost širšího světového operního publika, toto půlmilionové saské město má však špičkovou úroveň a jakost tamního ansámblu leckdy snese srovnání s tím nejlepším, co lze na nejvěhlasnějších světových scénách potkat. Vezměme si německou sopranistku Magdalenu Hinterdobler (Anička). Patří k oblíbenkyním místního vzdělaného publika a jako Anička si zasloužila velkou dávku pochvalných emocí. Však bylo zač chválit a děkovat. Svou roli podala s nadhledem a vokální i hereckou suverenitou. Svůj hlas nepřepíná, ale doslova jej vede od tónu k tónu, intonace je pro ni hrou a přechody mezi výškami a tóny hlubokými jsou pro ni tak přirozené jako pro obyčejného člověka chůze. Izraelská sopranistka Gal James (Agáta) je též kvalitní pěvkyní, schopnost zaujmout vokální čistotou a hlasovou elegancí u ní však tak výrazná není. A mám trochu problém s jejími výškami, které by bylo vhodné obdařit větší šířkou a tím i barevností a noblesou.

Photographer © Ida Zenna
Photographer © Ida Zenna

Vysoký a dobře stavěný barytonista Tuomas Pursio vypadá na pódiu výborně v každé roli. Jednou z takových je i Kašpar. Dal mu sílu, dal mu zlo a dal mu i tolik nezbytnou dávku lidskosti, která je pro danou úlohu potřeba k tomu, aby mohl dojít k zvýraznění kontrastu předstíraného lidského dobra a nepředstíraného lidského zla. Největším bohatstvím tohoto pěvce je však jeho překrásný hlas. Má výraz, sílu i vznešenou barvu, což je pro pochvalná slova nezbytná podmínka. Tenorista Thomas Mohr (Max) se tentokrát sice trochu hledal v tercetu s Aničkou a Agátou, samostatná čísla mu však vyšla na výbornou a bylo tak možno zavzpomínat na jeho zdařilé ztvárnění Siegfrieda v Soumraku bohů. Spokojenost musela nastat i v případě poslechu oblíbeného Rúni Brattaberga jako poustevníka, velmi mladě působícího, přesto ale zkušeného Jonathana Michie jako knížete Otokara, Jürgena Kurtha jako spolehlivého Kuna a Dana Karlströma (krásně zazpívaný kuplet) v roli Kiliána. Hraná role hororově vyhlížejícího Samiela byla vhodně svěřena Vereně Hierholzer, která se vyřádila na své proměně v hrůzostrašně působící postavu ďábelské dívky mající prsty ve všem zlém, co si jen lze představit.

Photographer © Ida Zenna
Photographer © Ida Zenna

Jak již bylo zmíněno, v různých divadlech lze úroveň různých orchestrů v různých inscenacích velmi těžko srovnávat a hodnotit. Gewandhausorchester patří do první ligy a pod rukami Matthiase Foremneho zahrál s maximálním citem pro detail a též se v plné kráse předvedl v orchestrálním tutti. Jeho smyčce byly štědré a žesťové nástroje svítily do nebeských výšin. Sbor pod vedením Alexandera Stessina odvedl též báječnou práci a výrazným způsobem přispěl k celkovému vyznění inscenace. Ta se v podání režiséra Christiana von Götze nebála v prvním jednání využít i tanečních kreací a krom ucha tak potěšila i divákovo oko. Výborně vypadající úvodní i závěrečná scéna Dietera Richtera byla přervána v půl slavnou scénou ve vlčím dole. Mráz by z ní běhal po zádech i v horkém letním dni, natož pak v zimě. Perfektní! Čarostřelec je jednou nádhernou melodií a kdo jej snad ještě nikdy nezažil, proč na něj nevyrazit například do Lipska? Je zde možno slíbit, že budete spokojeni a nadšeni!

Photographer © Ida Zenna
Photographer © Ida Zenna