Opět skvělá Valkýra a Ulf Schirmer v Lipsku

10.01.2017

© Tom Schulze – Oper Leipzig
© Tom Schulze – Oper Leipzig

Počátek roku 2017 do opery v Lipsku opět přinesl hudbu Richarda Wagnera a divák tak měl možnost znovu odhalovat kouzlo inscenace Rosamund Gilmore. Je v ní hodně zajímavého a nepotýká se s polovičatými řešeními, která se někdy snaží o vměstnání současného světa do toho, v kterém žijí smyšlené postavy Wagnerovy tetralogie. Do Lipska se dá na Ring jezdit opakovaně, protože režie neunaví a nikomu nezevšední. V momentě, kdy si na dirigentský stupínek stoupá Ulf Schirmer, je zde též jistota, že bude Gewandhausorchester hrát Wagnera tak, jak se na mistrovo rodiště sluší. Tak tomu bylo i 8. ledna, kdy byla na programu Valkýra, nejzajímavější a nejgeniálnější operní dílo Wagnerovo a zřejmě i celé historie a budoucnosti operního žánru.

© Miloš Bittner - ElegantClassics (Wallis Giunta, Sandra Maxheimer, Simone Schneider, Thomas Johannes Mayer)
© Miloš Bittner - ElegantClassics (Wallis Giunta, Sandra Maxheimer, Simone Schneider, Thomas Johannes Mayer)

Obsazení přineslo několik vrcholných interpretů. Pro účinek každého slova, každého tónu, každé fráze a každé scény lze o umění švédské sopranistky Iréne Theorin hovořit jen v těch největších superlativech. Komplexností výkonu je absolutně idální Brünnhildou, která za sebou zanechává hluboké stopy operního zážitku. Jak úvodní scéna druhého dějství, tak ta, kdy se do samého konce snaží o zlomení otcova rozhodnutí o ponechání Siegmunda na pospas Hundingovi, byla ukázkou fenomenální umělecké práce. Jejím pokračováním a vrcholem bylo dějství třetí, které se jak díky báječně sehranému týmu osmi Valkýr, tak díky neopakovatelně působivému jevištnímu projevu Němce Thomase Johannesa Mayera, nesmazatelně vepsalo do paměti všech přítomných posluchačů. Mayer zpívá Wotana podobně jako René Pape. Překrásným legatem váže tóny jako med a přitom to nedělá na úkor expresivity a srozumitelnosti zpívaného textu. Nadšeně mu proto coby Wotanovi vždy aplaudovala Bavorská státní opera v Mnichově, nadšené ovace si vyslechl i nyní v Lipsku. Loučení a kouzlo ohně bylo fantastické, závěrečný zazpívaný Siegfriedův motiv pak přímo dokonalým závěrem!

© Miloš Bittner - ElegantClassics (Iréne Theorin, Thomas Johannes Mayer)
© Miloš Bittner - ElegantClassics (Iréne Theorin, Thomas Johannes Mayer)

Rúni Brattaberg byl velmi dobrým Hundingem, úrovně špičkových pěvců, jakými jsou v této roli Falk Struckmann, Ain Anger či Hans-Peter König, nedosahuje, svůj part však zazpíval spolehlivě. Ve stejném duchu lze hovořit i o německém tenoristovi Burkhardu Fritzovi. Mnoho míst mu vyšlo zajímavě a blýskl se několika zajímavými momenty, které vtiskli postavě Siegmunda originalitu. Nejde však o hlas, který by mohl konkurovat těm nejatraktivnějším. Vzpomeňme třeba vskutku parádní hlas Němce Andrease Schagera, který je při přímé konfrontaci o úroveň výš. Velmi příjemným překvapením pro mě byla zkušená Simone Schneider. Její soprán má velmi přívětivý témbr, dokáže vystoupat do krásných výšek a dát jim výraznou expresivitu a emocionální náboj. Její výkon navíc s postupem času gradoval a ve scéně třetího jednání byla snad i přesvědčivější než Meagan Miller, kterou jsem v téže inscenaci v Lipsku slyšel přesně před rokem. V roli Fricky jsem toho nenašel mnoho zajímavého u švédkské mezzosopranistky Karin Lovelius. Intonačně byla jaksi nepřesná, zabarvení hlasu mi příliš neimponuje a k ideálním vokálním atributům má daleko. Nesoudím tak pouze po jediné zkušenosti. Bylo mi líto, že v tomto představení nebyla znovu obsazena loni i předloni absolutně skvělá Kathrin Göring.

© Miloš Bittner - ElegantClassics (Sandra Janke, Magdalena Hinterdobler)
© Miloš Bittner - ElegantClassics (Sandra Janke, Magdalena Hinterdobler)

Samostatnou kapitolou v každém jednotlivém představení této opery je obsazení osmi valkýr pro slavnou scénu třetího jednání. Ne vždy se i v těch nejrenomovanějších divadlech podaří sladit hlasy tak, aby tvořily ideálně vyznívající celek. Faktorů, které celkový dojem ovlivňují je mnoho, i jeden či dva nesprávně obsazené hlasy mohou udělat velkou paseku. Zažil jsem to opakovaně, ne však v Lipsku a ne v tomto lednovém představení!

© Miloš Bittner - ElegantClassics (Magdalena Hinterdobler, Sandra Maxheimer)
© Miloš Bittner - ElegantClassics (Magdalena Hinterdobler, Sandra Maxheimer)

Sešel se zde hlasově takřka ideální tým různorodých hlasů těch nejlepších parametrů. Dámy by si zasloužily vyjmenovat všechny! Z této výtečné konstelace umělkyň vypíchnu zcela záměrně tři mezzosoprány, protože se mi zdá, že je právě tomuto typu hlasu dlouhodobě nezaslouženě věnována menší pozornost než sopránu. Wallis Giunta je mezzo budoucnosti, i mnohem známější kolegyně jejího oboru by se od ní mohly učit, jak lacině nevyčnívat, ale čistě pěvecky a s velkou grácií zaujmout! Mezzosprán Sandry Maxheimer má též ten pravý říz! Ve spleti orchestrálního tutti ji lze jednoduše číst a užívat si její atraktivní barvu hlasu se svítivými tóny! Sandra Janke má vytříbený styl zpěvu, nepokouší se o nemožné, ví jak pracovat s hlasem, a to jí dává velkou příležitost dostat se v budoucnu k velkým rolím. Bravo a palec nahoru pro kvalitu hlasů v Lipsku!

© Miloš Bittner - ElegantClassics (Wallis Giunta)
© Miloš Bittner - ElegantClassics (Wallis Giunta)

(představení : 8.1.2017)