Recenze CD : Vlachovo kvarteto s Mozartem a Beethovenem na albu čtyř CD u Supraphonu

21.12.2017

Spolu s černým albem pěti CD, na kterém v letošním roce archiv Supraphonu odkryl pražské nahrávky francouzského violoncellisty André Navarry, vydalo totéž hudební vydavatelství i album bílé. To je složeno z CDček čtyř a téměř na čtyř a půl hodinách komorní hudby se na něm prezentuje Vlachovo kvarteto. Houslisté Josef Vlach a Václav Snítil, violista Josef Koďousek a violoncellista Viktor Moučka byli hráči, na jejichž hudební výkony se mohli posluchači se vzrušujícím pocitem těšit jak při návštěvě koncertní síně, tak při poslechu jejich nahrávek. Ty jsou a vždy budou nezbytnou součástí sbírky každého obdivovatele hudby Ludwiga van Beethovena a Wolfganga Mozarta.

Na druhém místě jmenovaný skladatel je však zastoupen jen snímkem Smyčcového kvartetu č. 15 v d moll, K. 421. Ten je omamnou kompozicí, jenž je jako jediná v Mozartově díle tohoto žánru v mollové tónině. Dílo je to posluchačsky vděčné, nápadité a výrazově vyrovnané. Tak jako všechny ostatní nahrávky tohoto alba, i tento kvartet byl nahrán ve studiu Domovina. Konkrétně tento kvartet v roce 1956 bezprostředně po excelentním úspěchu v soutěži v Liège. Jaký to výborný tah!

Základním pilířem bílého alba je ovšem Beethoven. Zastoupen je hned osmi opusy. Jedná se o kvartety 1 až 7 a tak trochu číselně osamocený pozdní kvartet č. 14 cis moll op. 131. Čtyřicetiminutový obr je zařazen na samostatný čtvrtý disk a je dle mého soudu chloubou a výraznou tečkou za celou poutí Beethovenových nahrávek, které vznikaly mezi lety 1960 a 1970. Datumově je pořízení kvartetu č. 14 nejblíže ke kvartetu Mozartovu a byl to právě konec roku 1960, který nechal vzniknout nekompromisnímu, elegantnímu, technicky fascinujícímu a životem pulsujícímu klenotu, jež bude jako odkaz na věky věků sloužit jako možný vzor filozofie přístupu k velkému německému komponistovi.

Vyzrálost a jakási výrazná hudební moudrost ovšem čiší i z nahrávek kvartetů s nižším opusovým číslem. Je jen na nás, kterou ze sedmi podobně obsáhlých kompozic (zde z řady vybočuje pouze více než 40 minut dlouhý "Razumovsky" kvartet F dur) zvolíme za svou oblíbenou. Jak je u Beethovena zvykem, čelíme zde vážnému nebezpečí, že se oblíbenými stanou všechny, a to je jak poklona skladateli, tak samotnému Vlachovu kvartetu, které tímto albem od Supraphonu zpětně dostalo dárek, který si tolik zasloužilo. Kdo si jej pořídí, bude jej poslouchat s koncentrovaným zaujetím a neutuchajícím obdivem.

Komentář k přiloženému bookletu velmi dobře sepsal pan Miloš Pokora, ocenit lze též přítomnost několika dobových fotografií včetně reprodukce diplomu z výše zmiňované hudební soutěži v Liège.