Recenze CD - Výtečný Dohnányi a Bruckner na labelu Signum

27.09.2016

Christoph von Dohnányi, který se narodil roku 1929 v Berlíně, je skutečnou žijící legendou, dirigentem, jehož rodině se nevyhnulo deviantní řádění nacistických zrůd. Praha si jeho umění naposledy užila na Pražském jaru 2015, kdy v Rudolfinu s Philharmonia orchestra z Londýna úchvatným způsobem provedl Schubertovu devátou, Bergův houslový koncert (sólistkou byla Carolin Widman) a neobyčejně zajímavou skladbu The unanswered question Charlese Ivese.

Do rukou se mi dostala dvě CD labelu Signum Classics, na kterých jsou zaznamenány snímky symfonie č. 4 a symfonie č. 9 skladatele Antona Brucknera. Dohnányi tak navazuje na svůj nahrávací projekt u firmy Decca, pro kterou s Cleveland orchestra nahrál celý symfonický komplet tohoto rakouského skladatele. Signum sice kompletní nahrávku realizovat nebude, už jen z dvou realizovaných snímků však lze posuzovat rozdílný akcent dvou světově uznávaných symfonických těles. Nahrávky Philharmonia orchestra mám rád ze zcela praktických důvodů. Od dob založení tohoto tělesa Walterem Leggem v roce 1945 vzniklo neuvěřitelné množství nahrávek té nejvyšší kvality. Dirigenti 50. a 60. let jakými byli Karajan, Silvestri, Malko, Giulini, Klemperer či tragicky zesnulý Cantelli, za sebou zanechali doslova poklad. Zlatem se lesknoucí katalog nahrávek nebere konce a do jeho rozšiřování se postupně zapojili umělci dosud žijící. Jmenovat můžeme Mutiho, Salonena, Maazela, Sinopoliho a Ashkenazyho.

S orchestrálním tělesem první kategorie se sešel dirigent, který umí uchopit obrovité partitury mistra Brucknera pevně do rukou a osobitým hudebním výkladem tvarovat jednotlivé hudební plochy a jejich akcenty. Podmanivě zachází se smyčci, z kterých čiší napětí a vzruch, jsou semknuté, ale nepůsobí jednolitě a svým výrazem samoúčelně. Tvoří příběh, který je v kombinaci s technicky dokonalou hrou žesťů detailně strukturován a vynáší na povrch všechno tajemno, které Brucknerova hudba obsahuje. Týká se to zejména snímku 4. symfonie, u které v tomto případě mluvíme o verzi označované jako 1878/80. Ta byla nahrána živě v říjnu roku 2010 v Royal festival hall v Londýně a po jejím poslechu ji mohu označit jako jednu z nejzdařilejších a umělecky nejkomplexnějších nahrávek, které jsou na trhu dostupné.

Záznam 9. symfonie (edice Nowak 1951) je ještě mnohem mladší. Dohnányi s londýnskými symfonii provedl v létě roku 2014 na festivalu v Salzburgu. Velký festivalový dům byl svědkem dynamického a direktivního provedení, které se díky velmi dobré akustice věhlasného sálu skvělým způsobem promítlo do digitálního záznamu labelu Signum a jako další vydařený počin je skvělým doplněním k zmiňované čtvrté.