Aris Argiris, Anne Schuldt a Stéphanie Müther ve Valkýře v Chemnitzu

22.04.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

V Chemnitzu jsem po téměř roce opět vyhledal představení Valkýry. Zásadní důvody to mělo čtyři. Jedná se o velmi zdařilou inscenaci, Aris Argiris opět zpívá Wotana, Anne Schuldt nově zpívá Fricku a Stéphania Müther konečně Brünnhildu . Tolik stručný výčet, nyní podrobněji. Inscenace Monique Wagemakers sice postrádá meč, kopí a oheň, jinak je ovšem zcela v duchu Wagnerova libreta a ničím nevyvádí z míry. Naopak je její předností jakýsi hladký a plně předvídatelný inscenační průběh, který ovšem nenudí a rozhodně je, co sledovat, a to i z důvodu vizuálně pěkně provedené scény (Claudia Weinhart) v níž nemalou úlohu hraje šikovně používaná průhledná záclona, či chcete-li závěs, kdy se sem tam něco odehrává před a něco za, někdy je zatažená celá, jindy jen její část.

Aris Argiris kromě svého řeckého božství v Chemitzu jako Wotan zaujal i v Ludwigsburgu, kde proběhlo dne 1.3. za doprovodu Filharmonie Roberta Schumanna koncertní provedení Valkýry, kterou opět řídil Guillermo García Calvo. Dokázal i v koncertním provedení, že patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze v dnešním světě Valkýr slyšet a potvrdil to i na Velký pátek. Jeho hlas má neopakovatelné charisma, poutavé legato atraktivní barvu. Nešetří se, jeho silnému a sytému barytonu je skvěle rozumět každé slovo. Byl-li jsem z jeho výkonu nadšen před rokem, nebyla to náhoda. Dávám razítko na to, že je to umělec těch nejsvětovějších kvalit a jako něco navíc lze i vnímat jeho fyzické dispozice.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Přitažlivá Anne Schuldt již v Soumraku bohů excelovala jako Waltraute, její výstup byl tehdy jedním z vrcholů představení. Tentokráte si oblékla oděv bohyně Fricky a jako bohyně nejen vypadala, ale též zpívala. Pod tíhou jejích slov byl i tak mužný muž, jakým je Argiris, obyčejným služebníčkem. Schuldt se kromě rozepnutí spony na svých šatech (Erika Landertinger), která se nakonec také podvolila, nepotýkala s ničím. Svou scénu výtečně zahrála, k promyšleným pohybům na scéně přidala i odpovídající výraz ve tváři - pro Wotana nebyla šance k úniku. Neuniklo ani obecenstvo v sále, protože bylo konfrontováno s obsažným, barevným a ve všech polohách vyrovnaným hlasem, který zkrátka chcete znovu a znovu poslouchat. Ano a jeho majitelku i vidět.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Hlas sopranistky Stéphanie Müther jsem popsal jako atraktivní v povídání o již zmíněném představení Soumraku bohů, jako Brünnhilde pro mě tenkrát byla velkým objevem a těšení se na její provedení neposlušné Wotanovy dcery se vyplatilo. Vyšlo jí vše, na co sáhla. Její hlas se svým charakterem pro roli velkolepě hodí a nebudu skrývat, že by bylo možná na čase, aby si to uvědomili i v dalších operních domech, mluvím teď o těch nejvěhlasnějších. Určitě je skvělé, slýchat často vynikající a oblíbenou Iréne Theorin, někdy by ale chytré hlavy mohli přijít s nápadem k zpestření obsazení - zejména, jedná-li se o tak kvalitativně rovnocenné hlasy. Platí to totiž zcela stejně i u Argirise a Schuldt.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Jenže tím nekončíme ani zdaleka. Překvapením večera pro mě byl hlas ruského tenoristy Viktora Antipenka. Očividně se jedná o muže se výraznou uměleckou budoucností. Již nyní se jeho hlas profiluje směrem, který mu může leckdo z kolegů tenorů závidět. Uzavřené hrdlo a tlak není to, oč tu běží, pravdou je opak. Přirozenost, úžasná znělost, svítivé výšky a viditelná muzikálnost, to jsou atributy, které tohoto muže charakterizují. Na scéně si tento nový Siegmund navíc pěkně sedl s Astrid Kessler, sopranistkou, která se svým koncentrovaným a sympatickým přednesem do povědomí též výrazně zapsala v koncertním provedení ve Forum am Schlosspark v Ludwigsburgu. Oba měli vydařený večer, který pak náležitě odměnilo spokojené obecenstvo bouřlivým potleskem. Líbil se i basista Magnus Piontek, dobrý pěvec, který ovšem ve srovnání s někým, jako je například Ain Anger, obstát nemůže.