Recenze CD: Ernő Dohnányi a jeho inspirativní interpretka Valentina Tóth na labelu Challenge Classics

15.11.2018

Klavíristka Valentina Tóth nemá s Maďarskem a maďarskou kulturou očividně spojeno jen jméno. Je to zejména maďarská krev, která přímo tryská z nahrávky, která je stále ještě horká. Vždyť je to teprve sedm měsíců od doby, kdy se tato čtyřiadvacetiletá umělkyně sešla s nahrávacím týmem (producent Piotr Furmanczyk) v nizozemském Schiedamu, konkrétně ve Westvest Church, aby zde natočila výběr z klavírního díla maďarského velmistra, jehož jméno nepišme v německém přepisu, ale v originále maďarském - Ernő Dohnányi.

Tóth, jejíž rodina z Maďarska pochází, ona se však již narodila v Nizozemsku, albem s Dohnányiho skladbami navazuje na svou první nahrávací zkušenost u Challenge Classics, která byla o díle Bély Bartóka a Zoltána Kodályho. Je dobře, že se pianistka orientuje tímto směrem. Spojení původu se stylovostí a technickou perfekcí je vždy přitažlivým elementem. I druhé album je spojeno se skladatelem, který je neodmyslitelně spjat s překrásnou Budapeští, která je po Praze druhým nejpřitažlivějším městem Evropy.

Ernő Dohnányi (1877-1960), u něhož nám vždy na mysl přijde též křestní jméno Christoph (vnuk), které nese slavný a dnes již legendární a skoro devadesátiletý dirigent stejného příjmení narozený v Berlíně (jehož nedávno zažilo publikum v Rudolfinum s Philharmonia orchestra - nezapomenutelná Schubertova "Velká" a Bergův houslový koncert s úchvatnou Carolin Widman v září 2015), byl skladatelem velkých schopností. Jeho nepřeberné množství inspirativní hudebních nápadů dodnes vzbuzuje úctu a svou hudbou rozevírá kytici vůní, která nás osloví hned během úvodních taktů snad kterékoliv skladby.

Na tohoto rodáka z Bratislavy neexistuje lék. Jeho hudba je poctivá, přímočará, nepomíjivá a až upřímně přátelská. Ve svém notovém zápisu vždy zůstává hodnotnou a myšlenkově obsažnou, nepodbízí se laciným způsobem, oslovuje svým příznačným mistrovstvím, které jednoduše při poslechu baví.

 Obsahově dobře vybavený průvodní booklet nás popořádku seznamuje s okolnostmi, které je šikovné znát při jejich poslechu. Maďarské lidové písně, zde uváděné jako Ruralia Hungarica (op. 32a), jsou významným opusem a nalézá se v nich snad vše, co si jen lze v maďarských tancích představit. Sedm skladeb z roku 1923 je následováno pěti Humoreskami (op. 17 z roku 1907), neodolatelně barevnými skladbami, mající v sobě v pravdě dokonalý otisk duše svého autora. Album je zakončeno Pastorale na Maďarskou vánoční píseň "Anděl z nebes", sedmiminutovou kompozicí, která Vám připomene, že se tu setkává andělsky pěkná kompozice s andělsky čistou hrou mladé virtuózní instrumentalistky.

Tóth je skvostně technicky vybavenou hráčkou. Její hru si lze vychutnat pro její nadhled, nepřehlédnutelnou muzikálnost. Její nástroj, jako by byl jejím tělem. Zvolený repertoár jí nesmírně sluší, vyzná se v něm a je její součástí její osobnosti. To se významným způsobem podepisuje na atmosféře celé nahrávky, o níž tak lze hovořit jen v superlativech.

www.valentinatoth.nl

www.challengerecords.com