Tristan a Isolda ve Státní opeře v Berlíně - zpívají Schager, Kampe, Pape a Urmana, diriguje Barenboim

28.06.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Pokud se nepletu, opera Tristan a Isolda otevírala renovovanou Státní operu v Berlíně. Na třídě Unter den Linden se neustále něco děje, příznivci opery už si ovšem návštěvu legendárního divadla více než zasloužili. Wagnerovo dílo ve scénickém provedení a režii Dmitrie Tcherniakova byla loni i společností Unitel zaznamenána obrazově, zda ji však někdo vydá, těžko soudit. Nejblíže k tomu má label BelAir, který Tcherniakovovi neobyčejné počiny vydává vcelku pravidelně.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Tristan s Isoldou se tedy vrátili do Berlína, série červnových představení byla přímo pozlacena velkými jmény, která nyní formují tvář světa opery. Konečně jsem se dočkal Anji Kampe jako Isoldy, loňské odřeknutí v Budapešti nemrzelo jen mě, Andreas Schager se pustil do Tristana. Velké to dvojici nebylo co vytknout. Herectví je pro ně základem pro primární cíl - zaujmout hlasem a expresivitou, ať to organismus stojí, co to stojí. Schager se ukázal ve fantastické formě a navázal na svého Tannhäusera ve Wiesbadenu. Jaká to škoda, že zrovna v Praze si vybral slabší chvilku v Lohengrinovi. A ano, celkově se zdá, že právě role Lohengrina by mohla a měla být z těch, kterým by se mohl rakouský ultrasympaťák věnovat nejméně. Avšak nemluvme za umělce, sám ví, co je pro něho nejlepší a třeba i Lohengrin bude dotažen do velikosti a přesvědčivosti Siegfrieda, Heřmana či právě Tristana.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Úchvatný zpěv Schagerův byl v rovnováze s totožně umělecky vyspělou, ba určitě ještě vyspělejší sopranistkou Anjou Kampe. Až na roztomilé zaváhání v samém počátku Mild und Leise podala další z nespočtu vrcholných vokálních výkonů, opět zpívala tak, jako by to mělo být naposledy. Velká jména ale pokračují. Violeta Urmana, kterou jistě mnozí čtenáři znají v roli Isoldy, se ujala charakteru Brangäny a podala vše tak, že není možné si přát více. To se ovšem již na scénu dostává i král Marke a jak byl asi zazpíván, milý čtenář vytuší ihned poté, co bude přečteno basistovo jméno. René Pape, muž, bez kterého by byl obor jménem bas poloviční, svou věhlasnou technikou a nezaměnitelným témbrem připomněl, kdo že je v tomto hlubokém světě pánem. Boaz Daniel byl spolehlivým a přirozeně se prezentujícím Kurwenalem. Etablovaný barytonista oplývá celou řadou předností, přehledně znějící baryton je jeho velkým majetkem, posluchač mu za jeho propůjčení v daný večer velmi ochotně aplaudoval.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Z třetího tisíciletí uplynulo teprve devatenáct let, nicméně nebude vůbec naivní tvrdit, že tak, jak Wagnerovu partituru prostřednictvím vzácně hrajícího orchestru Staatskapelle Berlin řídil Daniel Barenboim, tak ji v tomto tisíciletí již nikdo řídit nebude. Byl jsem u toho, mohu se chvástat, jenže věřte, že je skutečně čím. Došlo zde k absolutní shodě, mezi orchestrem, pěvci, dirigentem a publikem, jehož jsem byl součástí. Tristan a Isolda Richarda Wagnera, v pořadí deváté představení dané inscenace, bude navždy otisknuto do hudební historie světa.