Tristan a Isolda s Petrou Lang, Andreasem Schagerem a Christianem Thielemannem v Bayreuthu

03.09.2018

© Bayreuther Festspiele
© Bayreuther Festspiele

Největší, nejsložitější, nejnáročnější. Tak může být zván Wagnerův počin Tristan a Isolda z pohledu dvou hlavních pěveckých představitelů a též i z pohledu dirigenta. Báječná, novátorská, inspirativní a futuristická Inscenace Kathariny Wagner (autorem scény jsou Frank Philipp Schlössmann a Matthias Lippert, o kostýmy se postaral Thomas Kaiser) se stejně jako Bludný Holanďan objevila na Blu-ray a DVD. Bylo to v roce 2015 u Deutsche Grammophon. Obsazení dominovala Evelyn Herlitizus a Stephen Gould. Pro letošní rok byla vedle Stephena Goulda ohlášena Petra Lang. Nemoc amerického tenoristy ovšem zapříčinila, že se vedle vyhlášené německé sopranistky pro poslední ze série představení objevil Andreas Schager.

Byl tak schopen navázat na svůj úspěch z Berlína, kde výrazně jako Tristan zaujal vedle Anji Kampe v nové inscenaci ve Státní opeře Unter den Linden (dirigoval Daniel Barenboim). Inscenace Kathariny Wagner rozhodně není statická a vyžaduje náročnou hereckou přípravu. Tu Schager zvládl na výbornou. Sám Stephen Gould je ovšem tak výjimečný pěvec, že je v případě jeho indispozice vždy nutno použí obrat "bohužel zpíval někdo jiný" a to, jedná-li se i o Andrease Schagera. Ten však jako Tristan stojí pouze o zanedbatelný stupínek níže a tak se jednalo o fantastický výkon, který nebude dlouho zapomenut. Svůj velenáročný part přednesl jak svým hlasem, tak svým srdcem a byl to večer, na který bude Bayreuthský festival jako takový sám na dlouhá léta pyšný.

Isoldou byla německá stálice mnoha nejvýznamnějších světových hudebních produkcí - Petra Lang. Její soprán je charakteristický přendáherným legatem, které lze v dnešní době slýchat snad jen u ní a u finské sopranistky Camilly Nylund (ta snad také roli Isoldy brzy přidá do svého repertoáru). Lang byla v sólových výstupech i v duetech se Schagerem velmi citlivá v dynamice a jistota jejího přednesu dodávala známým technickým výzvám druhého jednání potřebný klid. Její hlas je tak poutavý a přijemný na poslech, že to je zcela jistě ona, kdo je a bude slyšet v nebi, kam dozajisté mnozí z nás díky svému pozemskému konání putují.

© Bayreuther Festspiele
© Bayreuther Festspiele

Nadšen musel být v Bayreuthu ten, kdo na "startovní listině" nalezl u role krále Marka německého basistu René Papeho. Kloboukem vybavený pěvec má svou zásadní výbavu v hrdle. A právě ta z něho dělá umělce, který nastavuje rámec všeho, co se v basbarytonovém a basovém repertoáru odehrává. Stále oblíbenějším pěvcem je ovšem Iain Paterson. Pětačtyřicetiletý rodák z Glasgow, barytonista, který je schopen výtečně zazpívat Bludného Holanďana i Wotana, byl tentokrát angažován jako Kurwenal a byla to opět šťastná volba. Hlas má středně mohutný, vyzrálý a příjemně znělý. Je schopen dosáhnout širokých výšek i tónů hlubokých. Roli oddaného přítele, odhodlaného položit pro svého pána život, vystřihl bravurně. Jsme ovšem v Bayreuthu, na místě, kterému svou prestiží a kvalitou může konkurovat snad jen Salzburský festival, a tak byla bez kvalitativních kompromisů atraktivně obsazena i role Brangäny. O Christě Mayer na našich stránkách píšeme velmi často. Je to mezzo těch nejvyšších myslitelných kvalit. Kdo jej slyšel, dá mi za pravdu, kdo ještě nikoliv, dopadne stějně tak. Raimund Nolte byl jako Melot spolehlivým doplněním skládačky, která představení dne 28. srpna roku 2018 dodala, punc výjimečné události.

Christian Thielemann, Richard Wagner, Tristan a Isolda. To jsou encyklopedické pojmy, které nelze čímkoliv nahradit. Je to kombinace, která se stala měřítkem pro vzácné souznění hudebního citu a inteligence s partiturou, která nemá v dějinách lidstva alternativu. Bayreuthský festivalový orchestr hrál precizně čistě, zdravě urputně, vřele, hřejivě, zamilovaně i rozezleně. To vše z něho přímo tryskalo. A tak je to správně!