Premiéra - Tristan a Isolda spolu s Bludným Holanďanem v Oper Leipzig

21.10.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Dva večery v bezprostřední blízkosti u sebe v Lipsku a oba s generálním intendantem, dirigentem Ulfem Schirmerem, to byly hody s hudbou Richarda Wagnera. Zatímco u Tristana a Isoldy se jednalo o premiérový večer (v, Bludný Holanďan zažil své úvodní představení již v sezóně předchozí.

V Oper Leipzig jsme každoročně svědky velmi kvalitních a umělecky hodnotných produkcí, další takovou byl Tristan a Isolda. Lákadel bylo hned několik. V první řadě to byla radost a těšení se na představitelku Isoldy. Hlas a jevištní projev Meagan Miller je mi důvěrně znám, nezbývalo, než se naučit Isoldin part a porovnat ho se znalostmi Miller. Očekávání byla vysoká a byla do posledního detailu naplněna. Miller se pro operní jeviště narodila, ideálně čte dirigentovy myšlenky a intenzitou svého výrazu nenechává posluchače ani na okamžik polevit v koncentraci. Divák doslova hltá každou zazpívanou frázi, těšit se lze na překrásně vysoké tóny i znělé a hutné hloubky, jež jsou a vždy budou kořením jejího výkonu. Američanka má jednoduše hlas, který by si chtěl člověk vzít na pustý ostrov a vůbec by mu nechyběly jiné.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Daniela Kircha jsem prvně slyšel v Theater Chemnitz coby Siegfrieda a byl jsem jím tehdy velmi potěšen. Temný německý rytíř, jehož zdravě znějící tenor právě toto pojmenování evokuje, mi sice v Saské Kamenici v menším prostoru zněl zajímavě, než v rozlehlejší "síni" opery v Lipsku, i tak ale jako Tristan očekávání naplnil a pro Miller byl "dostačujícím" pěvcem. Dostačujícím je zkrátka nutno říci vzhledem obrovité (a je nutno upřímně říci, že nedostižné) konkurenci v podobě pánů Goulda, Seifferta, Schagera, Smithe, van Akena, Skeltona, Börnera a jistě i dalších, kterým se svou úrovní Miller rovná.

Barbara Kozelj má nejen zajímavé jméno, nýbrž, a to je samozřejmě důležitější, i hlas. Její mezzosoprán je otevřený jako brána do chrámu, zní velkolepě a svěže. Slovinka má co rozdávat a je si toho vědoma. Jako Brangäne podala prvotřídní pěvecký výkon a znamená to jedno - časté nahlížení do jejího itineráře. 

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Dobrým ale nijak výrazným králem Markem byl Sebastian Pilgrim. Roli prožíval na výbornou, rezervy v podání hlubokých tónů by se ovšem našly. Ostatně obdobně lze hovořit o velezkušeném Jukku Rasilainenovi. Té má očividně úlohu Kurwenala vžitou tak, že se snad ani nemusel připravovat - nebo naopak, příprava byla tak intenzivní a pečlivá, že to oním dojmem dokonale působí.

Pokud bych mohl výjimečně pěvecký dojem z představení vyjádřit neosobním ale jasným číslem, dostal bych se na procentuální hodnotu sedmdesát. Jak pak Bludný Holanďan ve skvělé režii Michiela Dijkemi? Velmi obdobně. Opět je tu sestava zkušených mezinárodně etablovaných pěvců, kde už je to snad jen o současné kondici a vkusu posluchačově, zda se mu pěvec v dané roli líbí či ne.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Jako Holanďan snad každému musí Iain Paterson sedět velmi dobře. I přesto, že bych asi vyjmenoval barytonisty a basbarytonisty, kteří mi do role plavbou utrápeného námořníka sedí lépe, není zrovna tomuto poctivému umělci prakticky, co vytknout. Velikostí hlasů střed, důrazem na kvalitu tónu na špici. K tomu příjemně posazený hlas, se kterým by byl i Wagner spokojen. Indispozice byla předem ohlášena u Christiane Libor. Německá sopranistka má pověst ocelové ženy, i ona je však jen člověk a nutno se poklonit nad faktem, že se do účinkování pustila. Opět jsou to zřejmě ale zkušenosti, které zajistili i zde velmi podařený výkon. Až na několik nedokonalostí ve výškách a lehkou "nepřítomnost" v roli, byla opět výborná.

Slovo výborný, a možná ještě lepší, lze ovšem použít i pro výkon českého tenoristy Ladislava Ergla. Jeho hlas jsem několik let neměl možnost slyšet a o to příjemnější pocit z jeho růstu, výkonu, jevištního projevu a celkové umělecké grácii mám. Erika zazpíval s velkým nadhledem, jeho hlas je prostá, nekomplikovaná a pro leckteré kolegy záviděníhodná a nepřekonatelná kvalita.

Takřka největší potlesk sklidil Randall Jakobsh, který zpíval Dalanda. Realita je ovšem taková, že lze spíše hovořit o výkonu v duchu výše popisovaného Sebastiana Pilgrima. Pěkné, ale nikterak zapamatování si hodné. Byli zde jiní, kterým patřil večer a je skvělé, že zde byl i výrazný zápis z Čech!

Ulfa Schirmera a jeho Gewandhausochester jsem popisoval bezpočtukrát, a to zejména v souvislosti s hudbou německých autorů - Strauss, Wagner. Krátce snad jen uveďme, že se opět ze strany orchestru hrálo precizně, pár nedokonalostí bylo paradoxně slyšet v "lehčí" partituře Holanďana. Jsou to však jen drobnosti, aby řeč nestála. Schirmer orchestrálně oba večery připravil světově, a to jsou to z Prahy jen necelé tři hodiny cesty. Sbor pod vedením Thomase Eitlera-de Linta kvalitu ještě vystupňoval a lze se tak těšit na spolupráci další.