Pucciniho Triptych na letním festivalu v Mnichově s Kirillem Petrenkem

20.07.2018

Photo © Wilfried Hösl
Photo © Wilfried Hösl

Letní operní festival v Bavorské státní opeře v Mnichově je rok co rok našlapán těmi nejznámějšími jmény světového operního nebe. Co večer, to skvost. Jedním z takových představení byl i "trojkus" v podobě Pucciniho Triptychu. Na dirigentském stupínku stál Kirill Petrenko a svou nezměrnou ale plně ovládnutou energii, která je v každém představení přetavena v nezapomenutelný hudebně dramatický zážitek, opět využil k tomu, aby mu tamní orchestr zahrál vzrušující italskou partituru bez jakéhokoliv zaváhání a s maximálně možně prožitými emocemi. Státní operní sbor byl znamenitě připraven též, v Sörenu Eckhoffovi má sbormistra, který je skutečným mistrem na svém místě.

Plášť je v inscenaci čtyřiatřicetileté Holanďanky Lotte de Beer plynule propojen se Sestrou Angelikou a koncepce tak umožňuje vyniknout kontrastu mezi díly, které jsou plné nejhlubšího citu a nejvypjatější vášně. V Plášti excelovali hned tři pěvci. Eva-Maria Westbroek je sopránovým klenotem v nesmírně širokém repertoáru. Jako Giorgetta opět zaznamenala fenomenální úspěch a z dramaticko-vokálního hlediska ze svého času na scéně vytěžila maximum. Vášnivým partnerem jí byl Yonghoon Lee. Čtyřiačtyřicetiletý korejský tenorista, jež se narodil v Soulu je majitelem pěkného hlasu záviděníhodného volumenu. Do svého zpěvu dal srdce i svaly, nešetřil sebe ani své kolegy na jevišti, a aniž by to bylo na úkor belcantového zpěvu, dal roli Luigiho strhující výraz. Na ten sebejistě navázal i velezkušený Wolgang Koch v roli Michela. Jeho zoufalá mysl a vnitřní boj s realitou, který vyústil ve vraždu, byl korunován dokonale dlouhou skálopevnou výškou v samotném závěru.

Photo © Wilfried Hösl
Photo © Wilfried Hösl

 Na ten plynule navázala ponurá Sestra Angelika, ve které se potkala vyhlášená německá mezzosopranistka Michaela Schuster v roli princezny s uměním sopranistky Ermonely Jaho v titulní úloze samotné Angeliky. Jaho se narodila roku 1974 v Tiraně a Albánie v ní má vrcholnou představitelku světa umění a velvyslankyni kvality té nejvyšší myslitelné úrovně. Part hlavní představitelky je tak exaltovaný, že se sopranistka po spadnutí opery musela znovu narodit. Probudit se po prožití své tragické role opět do reality a vzpamatovat se vlastně z toho, že to byla jen opera, kterou sopranistka v krátkém časovém intervalu prožila. Jaho zahrála a zazpívala tak, že to byla právě ona, kdo si od mnichovského publika vysloužil nejbouřlivější ovace. Zcela právem, kdo nezažil, neuvěří. Ve velkém množství hlasů, které v Sestře Angelice znějí kromě Schuster a Jaho vynikla i Anna El-Khashem. Její křišťálově čistý a nádherně barevný soprán do budoucna slibuje mnohé.

Photo © Wilfried Hösl
Photo © Wilfried Hösl

Po přestávce následovalo odlehčení v podobě komické, ve své podstatě dokonalé, ale nanicovaté opery Gianni Schicchi. Ač se v ní objevili tak báječní pěvci, jakými jsou Pavol Bršlík (Rinuccio), Rosa Feola (Lauretta), Michaela Schuster (Zita), Dean Power (Gherardo) či dokonce náš Boris Prýgl (Guccio), o nikom jiném než o božském a bez jakýchkoliv výhrad dokonalém Ambrogiu Maestrim nemůže být vůbec řeč. Král Itálie, král všech pěvců italského repertoáru, král rolí komických i vážných podal titulní roli Gianniho Schicchiho, jako ji nemůže podat nikdo jiný. Tohoto pěvce milují diváci, dirigenti, hráči v orchestru i samotní pěvci. Když jsem jej před třemi týdny sledoval s Maijou Kovalevskou ve Vídeňské státní opeře jako Falstaffa, dostalo se mi od ní tolik vzácných autentických důkazů, jenž o tom hovoří, že mě to v tomto názoru jen a jen utvrdilo.

Photo © Wilfried Hösl
Photo © Wilfried Hösl

Inscenace Lotte de Beer využívá ve scéně Bernharda Hammera kónicko-tubusového trychtýře, jehož zadní polovina se otáčí o 360 stupňů a je tak nápaditě využívána k změnám scény i výjevům, které plně souvisejí s děním na jevišti. Je to výborně vymyšlený koncept, který funguje a dělá v kombinaci s interprety z mnichovského Triptychu událost, která rozhodně stojí za zhlédnutí a to opakované! Velmi dobře působící kostýmy pochází z dílny Jorine von Beek, světlem se pečlivě zabýval a následně jej šikovně aplikoval pan Alex Brok.