Recenze CD: Max Reger v provedení Trio Lirico a Detleva Eisingera u audite

30.01.2019

Osobnost Maxe Regera (1873-1916) ve své knize Svět včerejška vyzdvihuje do nebes Stefan Zweig. K tomu, aby posluchač poznal, že se jedná o skladatele vynikajícího a až podivuhodně málo hraného, však není potřeba Zweigem být. Důkaz držím v ruce, nahrávací společnost audite opět vsadila na ryzí umění houslistky Franzisky Pietsch. Ta pozvala ke spolupráci violistku Sophii Reuter a violoncellistu Johannese Krebse, čímž se roku 2014 uskupilo Trio Lirico.

Snímek vznikl v září a listopadu roku 2016 (století od Regerovi předčasné smrti v Lipsku není náhodné), ideální studiové podmínky byly nalezeny v Jesus-Christus Kirche v Berlíně. Disk je doslova nacpaný k prasknutí a hudbou Maxem Regera přímo překypuje, vždyť se jedná o téměř čtyřiaosmdesát minut překrásné muziky. K potěše smyslů je na první místo zařazeno smyčcové trio č. 2 op. 141b. Skladba je téměř stejně dlouhá jako smyčcové trio č. 1 op 77b, které následuje, rozdíl je ovšem v počtu vět. Zatímco opus pozdější je třívětý, prvně komponovaná kompozice má jaksi navíc, a buďme za to rádi, vzletné a hýřivé scherzo-vivace.

Kompoziční styl obou skladeb je osobitý, nápaditý, svěží a originální. Nabízí přímý pohled do autorova hudebního i mimohudebního myšlení. Velmi jednoduše čitelné a veskrze příjemně poslouchatelné skladby jsou o to více vyzdvihnuty, když se jim dostává takové mistrné interpretace, jakou se Trio Lirico prezentuje - hudba sama totiž technicky vyspělé hráče vyžaduje. Je to hudební literatura, již se vedle skladatelské kvality dostává i té náročné interpretační a výsledek je potěšujícím způsobem náramně dobrý.

Stěžněm a zároveň těžištěm celého disku však musí být nuceně i nenuceně nazván klavírní kvartet č. 2, který nese opusové označení 133. Zde už se dostáváme ve čtyřech větách ke kompozici téměř čtyřicetiminutové. A je to zábava? Ano. A o tu, dle mého názoru, jde především i u takovéto hudby. Ke klavíru Bösendorfer usedl zvukový kreslíř Detlev Eisinger, v Mnichově narozený pianista (1957), jehož zkušenosti jsou výrazným přínosem do vyznění celého díla. Pietsch je vůdčí typ, v kvartetu však svým kolegům dává křídla a životní prostor k tomu, aby i jim patřili vrcholné okamžiky, jakési body vrcholu, zvukomalebné a výrazově nabité momenty, které v pravém slova smyslu prezentují um, který je, jako zkušené hráče právě v hudbě Maxe Regera, doprovází.

Snad Vás tento text pro poslech skladatelovy hudby naladil. Přimlouvám se za něj, zůstat pouze u znalosti Variací a fugy na Mozartovo téma by bylo škoda a nespravedlivé jak vůči komponistovi, tak vůči hráčům na všechny ty nádherné nástroje, kteří umějí hrát i jeho jiná díla.

www.audite.de
www.trio-lirico.online