Recenze CD: Trio con Brio a klavítní tria Ludwiga van Beethovena u Orchid Classics vol. 1

11.07.2018

Pod velmi zajímavým a atraktivním názvem Trio con Brio se skrývají tři jména, která, spojená v celek, vtiskla do jedniček a nul digitálního záznamu hudby Ludwigu van Beethovena, takřka referenční skladatelův odkaz. Alespoň tak lze usuzovat z prvního dílu série nahrávek, které na kompaktním disku přináší nahrávací společnosti Orchid Classics.

Atraktivní není jen jméno tříčlenného souboru. Houslistka Soo-Jin Hong, sestra u violoncella Soo-Kyung Hong a klavírista Jens Elvekjaer jsou hudebníci, kterým ve světě patří velké uznání a i jejich předchozí nahrávky si získaly značnou popularitu. Podobně má našlápnut i tento Beethoven. Úvodní disk edice přináší zajímavé uskupení Beethovenových raných prací. Trio op. 1 č. 1 v Es dur je v podání Tria con Bria paží jednou, Trio op. 70 č. 1 "Ghost" v G dur pak tou druhou. Na krku, jenž tvoří Trio G dur op. 121a, tedy 10 variací na "Ich bin der Schneider Kakadu", je pak zavěšen klenot v podobě Allegretta WoO 39, jak je označeno Trio Bis dur. Přirovnání k lidskému tělu, zde, pánové nebudou závidět, je skutečně míněno tělo ženy (i vzhledem k převaze žen v komorním tělesu), je příznačné vzhledem k lehkosti, s jakou hudebníci mistrnou hudbu pojali.

Jakoby se sama nenuceně posouvala v čase. Všichni tři sólisté hrají virtuózním způsobem, který je spojen v jeden ladný celek. Příkladná souhra a spontaneita jejich muzikantství přináší své ovoce při poslechu prvním i opakovaném. Zvuk houslí je lahodný, tón violoncella zaoblený a klavír? Ten by snad šel přirovnat i k harfě. Jens Elvekjaer prostřednictvím svého nástroje Steinway přímo maluje a rozprostírá do éteru neobyčejně zajímavé barvy a vzruchy. Jde do hloubky, mluví i zpívá.

Bezprostřednost celému zvukomalebnému výrazu dodává i slyšitelný dech hráček na smyčcové nástroje. Na některých snímcích se může jednat o lehce rušivý element, zde je to nepostradatelná součást celého výrazu a stylu hry. Soo-Jin ze svého nástroje Andrea Guarneri ze 17. století získává příjemně tmavý lehký zvuk, kterému je umožněno vyniknout díky fantastické technice. Zejména v op. 70 vynikne i jeho mocnost a síla, znělé a něžné jsou ovšem i lyrické pasáže. Zde se potkává bravurní souhra s nástrojem Grancino violoncellistky Soo-Kyung. Ta je podmanivostí zabarvení svého partu téměř základním stavebním kamenem, bez něhož by se výsledek nemohl dostavit.

Pozoruhodně plastického, vroucného a čistého zvuku bylo dosaženo nahráváním ve Studiu 2 DR Koncerthuset v Kodani. V únoru a březnu roku 2017 se pořízením snímku zaobíral producent a zvukový mistr Bernhard Güttler. Trio con Brio založené roku 1999 stojí za to sledovat. Doufejme, že se brzy objeví i v Praze. Věřím, že by jeho živé vystoupení bylo příjemným zpestřením a alternativou k našim skvělým komorním tělesům.

www.trioconbrio.dk

www.orchidclassics.com

www.orchidmedia.co.uk