Sonya Yoncheva jako Tosca v Staatsoper Unter den Linden v Berlíně

17.05.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Premiérové obsazení bylo Anja Kampe, Fabio Sartori a Michael Volle, psal se a vyslovoval se tehdy říjen roku 2014. Květen roku 2019, tentokráte již na třídu Unter den Linden do nově zrekonstruované Státní opery ve východním Berlíně, zanesl, pro své vůbec první vystoupení v roli Pucciniho Tosky, Sonyu Yonchevu (použijeme-li přeci jen zkomoleninu pravého jména), soprán, který jsem zatím slyšel jen zdigitalizován. Anju Kampe mám probádanou od paty k hlavě díky rolím německého repertoáru, proto mě nedávné zrušení Děvčete ze západu v Lipsku hodně zamrzelo. Je tedy naděje, že ji jako Tosku též uslyším, nicméně Yoncheva byla v Berlíně neodolatelná, rozdrážděná, žárlivá, zamilovaná i odhodlaná použít všech prostředků. To zdobí výkon každé sopranistky, která se do úlohy Tosky vrhne bez jakýchkoliv zábran. Yoncheva tak zpívala způsobem, který jako by někdo předčítal z učebnice, z návodu na to, jak upoutat a znovu si říci, že Toska patří do trojice oper, které by si člověk měl vzít na pustý ostrov (spolu s Valkýrou a Rusalkou). Nádhera.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

A hned druhá vedle toho. Ani tenorista Teodor Ilincai na mne nikdy nezazpíval jinak, než z reproduktorů či sluchátek. Konečně se vše změnilo a svět už nikdy nebude, jaký býval. Jak jsem bez znalosti tohoto hlasu mohl někdy napsat nějaký článek o zpěvu!? Ten chlapík, je stejně jako my všichni, dítkem božím, má však přeci jen i něco navíc a to je témbr, který zhmotňuje prostor mezi Vámi a jeho ústy v lahodný zpěv, po kterém jsem v rámci role Cavaradossiho toužil. Nevyhnul se několika nedokonalostem, je mi to ovšem až trapné zmiňovat vzhledem k tomu, jak velký dojem na mě tento šestatřicetiletý Rumun udělal. Jako Rudolf v Bohéme z Covent Garden mě kdysi tolik neuhranul, tentokrát ovšem ano...a nejedná se jen o chvilkové vzplanutí, řeknu-li to Cimrmanovsky, je to pevný, dlouhotrvající vztah. Prostě jsem zahořel.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Andrzej Dobber, Polák, jenž byl nedávno v Semperoper bez diskusí dokonalým Jagem, sice v roli Scarpii dojem z drážďanského nastudování další italské opery nepřekonal, i tak byl ovšem excelentním padouchem, hnusem, kterému narostly dvě nohy, dvě ruce, tělo a hlava (ovšem dutá). Jeho baryton je vzorně veden a dýchán. Bez zdánlivé námahy jde ovšem bez ztráty krásy tónu nad orchestr, není na tom ale nic menšího, než dřina, kterou tomuto umu musel obětovat.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Všem pěvcům ovšem zásadně pomáhal, a ve prospěch celého večera pracoval, dirigent Domingo Hindoyan (Yoncheva je mu manželkou). Bodejť by ne, Staatskapelle Berlin, pokud má před sebou inspirativního, svědomitého a důsledného vodiče (Proč tak nově neříkat dirigentům? Příště použiji slovo žokej, diskžokeje si přeci jen rozmyslím.), hraje poutavě, dynamicky diferencovaně a bezhlavě krásně. Odezva publika byla jednoznačná. I díky příjemnému koukání se na inscenaci Alvise Hermanise to byl večer, na který nezapomenu.  

© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics