Pucciniho impozantní Toscu v Lipsku diriguje Andrea Sanguineti

21.10.2017

© Andreas Birkigt
© Andreas Birkigt

Pucciniho Tosca jde, na rozdíl od Bohémy, jejíž téměř patnáctiminutová úvodní scéna by stála za škrtnutí, přímo do akce a posluchač se ihned ocitá uprostřed strhující hudby, která uchvacuje nejen posluchače a milovníky italské hudby. Před Gewandhausorchester se tentokrát postavil mladý Ital Andrea Sanguineti a svým přístupem k mistrovskému dílu podal důkaz o tom, že není nadarmo pokládán za jednoho z nejslibnějších dirigentů, jež jsou vyhledáváni pro italskou autentičnost. Do Lipska byl v letošní sezóně prozřetelně pozván i k dirigování Verdiho opery La Traviata. Dle podaného výkonu, kdy se v Tosce prakticky jednalo o symfonický koncert a exhibici hráčů slavného lipského orchestru, se lze těšit, že právě tento dirigent bude do Oper Leipzig zván k provozování italského repertoáru co nejčastěji.

V Lipsku nebyla v pátek 13. října přítomna pouze Zlatá slepice, která zde byla předána Karlu Gottovi, ale též nizozemská sopranistka Annemarie Kremer, jež má doslova zlatý hlas a jak v duetu v prvním jednání, tak ve své árii "Vissi d'arte, vissi d'amore" směrem k publiku uvolnila veškerou svou energii a um. Je též výbornou herečkou a její scéna se Scarpiou byla vysoce dramatická. Zlým mužem byl íránský barytonista s lehce zapamatovatelným jménem Anooshah Golesorkhi. Vyzpívaný a mnoha jevišti prozkoušený pěvec ví, jak na scéně na velmi živou Kremer reagovat, výsledkem byla věrohodná kreace zla, která skončila jeho neméně věrohodně zinscenovanou smrtí. Hlas tohoto umělce je obsažný a příjemně zakulacený, lze v něm ale nalézt i stopy výrazné expresivity. Problémy mu nedělají výšky, které zní velmi pevně a kultivovaně.

© Andreas Birkigt
© Andreas Birkigt

Celkový dojem z představení Tosky je pochopitelně významně závislý i na tenoristovi. Právě zde šlo v lipském provedení nalézt rezervu. Španěl Xavier Moreno nebyl od přírody obdarován tak, aby mohl být pokládán za významného představitele této role. Výborná technika, intonační čistota, muzikálnost, to vše zde je. Hlasový materiál, který by náročnějšího posluchače oslovil, však nenalézám.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Mnou navštívené představení bylo třiatřicáté v pořadí od premiéry a zdá se, že má inscenace velký potenciál k tomu, aby se v Lipsku ještě dlouho dávala. Režisér Michiel Dijkema je zároveň autorem scény (povedené kostýmy jsou z dílny Claudie Damm), dal pěvcům-hercům křídla a zároveň jim vnuknul pevnou představu o tom, jak představením doslova dýchat. Rozehrál tak sérii atraktivních scén plně zapadajících do velkolepě vyhlížející scény. Zde jmenujme například Te Deum či úchvatně provedený závěr celého díla s pádem Tosky z Andělského hradu. Takto se dělá světové divadlo!

Trailer - Tosca - Oper Leipzig