Recenze CD: The Asia tour - Berliner Philharmoniker - Simon Rattle

27.10.2018

Ne že bych si nedokázal představit zajímavější a vkusnější grafické provedení titulního obalu jinak ovšem mimořádně výtvarně a esteticky zdařilého alba, které vydává vlastní label Berlínských filharmoniků - tedy Berliner Philharmoniker Recordings. Název "The Asia tour" evokuje jedno velké zájezdové loučení. Dlouholetý šéfdirigent nejvěhlasnějšího německého symfonického orchestru Simon Rattle se s Berlínem loučí a cesta za příznivci orchestru, kteří jsou samosebou roztroušeni po celém světě, nyní vedla koncem roku 2017 do Kulturního centra v Hong Kongu, operního domu Guangzhou, koncertní síně Wuhan Qitai, uměleckých center v Šanghaji a Soulu, symfonické síně Muza Kawasaki a konečně Suntory hall v Tokiu.

Celkem pět kompaktních disků (a jeden Blu-ray disk) je zabaleno do nádherně provedené krabičky, ke které je navíc přiložena obsáhlá knižní publikace s reportážními fotografiemi z jednotlivých koncertních zastávek. Je tedy, nač se dívat a co studovat, rozhodně je zde ovšem i co poslouchat. Na kompaktních discích číslo jedna až čtyři nalezneme záznamy z koncertů, které se konaly v tokijské Suntory hall 24. a 25. listopadu, pátý disk pak poněkud překvapivě přináší záznam (Ravelův klavírní koncert v G dur s pianistou Seong-Jin Cho) ze sálu Philharmonie v Berlíně z 4. listopadu stejného roku. Vysvětleno je to tak, že z důvodu optimálních nahrávacích podmínek v Berlíně těsně před začátkem tour, byl pro vydání zvolen právě tento záznam. Důkaz, že pianista v Asie na turné byl, ovšem přináší již zmíněný Blu-ray disk, na kterém je se Seong-Jin Cho) skvělý video záznam tohoto díla z kulturního centra v Hong Kongu ze dne 10. listopadu. Příznivce hry a též i bodydesignu klavíristky Yuji Wang zcela jistě potěší video, které poukazuje na fantastický přednes klavíristky v díle Bély Bartóka (konkrétně 2. klavírní koncert). Ze stejného koncertu konaného 13. listopadu (Wuhan Qintai concert hall) pochází video záznam Straussovy symfonické básně Don Juan a Brahmsovy symfonie č. 4. Parádní pastvou pro oči i uši jsou ovšem zejména pohyblivé obrázky ze Soulu. Tamní Centrum umění hostilo 20. listopadu koncert na kterém zazněla hudba ruská v kombinaci s hudbou korejskou. Konkrétně se hrála svita z baletu Petruška, 3. symfonie Sergeje Rachmaninova a skladba s názvem Chorós Chordón, jejíž autorkou je skladatelka Unsuk Chin. Celý Blu-ray disk je fantastickým bonusem, který potěší každého, kdo dokáže najít jemné nuance mezi jednotlivými koncerty - tedy těmi, u kterých byl pořízen jen audio záznam a těmi, u kterých sice nebyl na CD vydán samostatný audio záznam, můžeme si je ovšem vychutnat ve špičkovém zvuku i obrazu z večera zcela odlišného. Perfektní dramaturgie! A je zde záhodno připomenout fakt, že Berlínská filharmonie a její samotné vydavatelství udává směr v technice a způsobu jejího využití k propagaci svých koncertů. Vedle Digital concert hall je to snaha přinášet vše v té nejšpičkovější audio a video kvalitě. Poděkování za to, že obrazový záznam není na DVD ale na Blu-ray. Tímto přístupem by se měli inspirovat i v Mupa v Budapešti, kde se po chválihodném vydání záznamu Valkýry z roku 2016 jak na DVD, tak na Blu-ray v roce následujícím rozhodli, Blu-ray disk se záznamem Bludného Holanďana do nabídky nezařadit. Nemarketingové, nepochopitelné, konzervativní, zpátečnické a nevýchovné - inspiraci je třeba hledat právě v Berlíně!

Nyní to již vezměme v pořadí skladeb, kterými jsou pokryta jednotlivá CD od jedničky do pětky. Začíná se Straussovým jiskrným Donem Juanem, kterého charakterizují výrazné zvukové barvy a bravurní a blýskající se odstíny nástrojů orchestrálních hráčů. Za stěžejní obsah disku ovšem může být považován klavírní koncert č. 2 Bély Bartóka. S klavírním partem si doslova pohrává Yuja Wang a vzbuzuje tak vzpomínky na svůj koncert v Rudolfinu koncem roku 2017, kdy pod taktovkou Semjona Byčkova s Českou filharmonií úchvatně přednesla 5. klavírní koncert Sergeje Prokofjeva. Technická brilance a dynamika je přímo uhrančivá. Příjemným bonusem je přídavek v podobě lahodně přednesené Vokalízy Sergeje Rachmaninova - s Wang se lidská duše skutečně vznáší.

Druhý disk doslova dýchá atmosférou skladeb dvou mimořádně oblíbených skladatelů. V Brahmsově symfonii č. 4 nalézáme sumu umění berlínského tělesa a sumu kompozičního umění Brahmsova. Vše se potkalo tak, že se posluchač cítí téměř tak, jako by byl skutečně přítomen v sále. Nastolenou atmosféru umocňuje dvořákovský přídavek, konkrétně Slovanský tanec E moll. Stravinského Petruška v revidované verzi z roku 1947 je doslova ohňostrojem a sólistickou exhibicí na disku č. 3. Čitelné rytmy, vynikající plasticita zvukového obrazu a sehranost jednotlivých nástrojových skupin děla právě z této nahrávky highliht, či chcete-li to nejlepší, co na celém albu nalézáme. Jen do počtu ovšem určitě není ani skladba jihokoresjské skladatelky Unsuk Chin, která se narodila roku 1961 a žije v Berlíně. Právě v hlavním německém městě měla začátkem listopadu roku 2017 světovou premiéru skladba Chorós Chordón a neuvedl ji nikdo jiný než Ratlle se svými svěřenci. Je to jistě velká čest, být součástí takto koncipovaného alba, Chin musí mít vybudovanou velkou pověst, jinak by se na něj těžko dostala. "Tanec smyčců" byl věnován přímo Rattlovi a je to nadmíru povedená a hodnotná kompozice, k jejímuž poslechu se budu velmi rád vracet.

To, že Česká filharmonie na zahraničních zájezdech nehraje téměř nic jiného než českou hudbu, mi přijde chybné a manažersky nezvládnuté. Vysvětlení, "že to po nás takto pořadatelé chtějí", je nepřesvědčivé. No, jak kdo chce a umí. Berlínští se pustili do třetího Rachmaninova a s jakým výsledkem! Více než 41 minut interpretačního a kompozičního mistrovství vyúsťuje ve snímek, který se takřka blíží účinku Petrušky. Přídavek ve formě intermezza ze třetího jednání Pucciniho Manon Lescaut byl už možná zbytečný, zahrán je ovšem s nadhledem a potřebnou dávkou tajemné italské exotičnosti. Seong-Jin Cho, který se narodil roku 1994 v Soulu, si technicky pohrál s již zmiňovaným klavírním koncertem G dur Maurice Ravela. Tento chlapík se báječně poslouchá, zajímavý pohled je na něho i na obrazovém záznamu. Vůbec historicky první jihokorejský pianista, který kdy ovládl mezinárodní Chopinovu klavírní soutěž, má našlápnuto k mezinárodní slávě a spolupráce s Berlínskými filharmoniky mu velmi sluší. Nebýt přídavku ve formě Debussyho Reflets dans l´eau, bylo by na pátém disku pouhých jednadvacet minut hudby. Ani sedmadvacet ovšem není mnoho, a tak otázka o celkové obsažnosti pěti alba je tou jedinou, která by snad mohla znamenat jakési mínus do celkového hodnocení. Ihned na něj ovšem zapomínám a to hned v momentě, kdy si znovu a znovu pouštím jakoukoliv část této překrásné speciální kolekce.

www.digitalconcerthall.com
www.berliner-philharmoniker-recordings.com