Ruská hudba a špičkoví umělci v Brucknerhausu v Linci

16.05.2017

Právě dnes hraje Vídeňská filharmonie v lineckém Brucknerhausu, což je koncertní síň se skvělými parametry a báječným výhledem na Dunaj a okolní překrásnou přírodu, Smetanovu Mou Vlast za řízení Daniela Barenboima, a to jen několik dnů poté, co ji tito vynikající umělci zahráli na festivalu Pražské jaro. Jarní festival, který se koná v malebném, avšak též velice moderním stylem dýchajícím městě, dokáže hostit jména největší. A protože jsem si "rakouskou" Mou Vlast nenechal ujít v Praze, navštívil jsem koncert jiný, neméně atraktivní!

Petrohradská filharmonie je pojmem, který všeobecně vzbuzuje vzruch a rozruch a její koncerty, alespoň pro mě, mají nádech jakéhosi nezaměnitelného exotična. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Vyprodaný Velký sál byl naplněn elektrizující atmosférou a šéfdirigent orchestru Jurij Těmirkanov už v úvodním adagiu z Chačaturjanova Spartaka naznačil, v jaké kvalitě se celý večer ponese.

Na scénu následně vstoupil Denis Matsuev, ruský pianista narozený roku 1975 v ruském Irkutsku, a spolu s Těmirkanovem provedl neopakovatelně vznešeným a zároveň energicky vystavěným způsobem Klavírní koncert č. 3 Sergeje Rachmaninova. Slyšet se dalo vše, co nabízí technika Matsueva i partitura velkého ruského komponisty. Sólistova síla, naléhavost, ale též jemnost a služba dílu udělala své a od velmi erudovaně vyhlížejícího publika sklidil aplaus, který mu byl tou nejlepší odměnou a vděkem.

Po přestávce se hrála, jak jinak, znovu Ruská hudba! Stravinského Petruška dokáže rozpohybovat jak nástroje hráčů orchestru, tak publikum, které instrumenty kromě uší nutně vnímá i očima. Výrazová paleta byla ohromující, škála barev nekonečná a autenticita zaručená. Koncentrace tak silných zážitků v krátkém časovém intervalu zapříčinila, že publikum odcházelo s dojmy o báječně stráveném večeru, na který bude ještě mnoho let vzpomínat.