Recenze CD : Tamsin Waley-Cohen a houslové koncerty Harrise a Adamse

30.03.2017

Vložit na jeden disk houslový koncert Roye Harrise (1898-1979) a Johna Adamse (1947) je výborný dramaturgický tah, který přináší čerstvý vítr do nahrávek, které ve svém základu neustále opakují jména Sibelius, Čajkovskij, Beethoven, Brahms, Mendelssohn, Bruch, Elgar a v neposlední řadě Dvořák. Američtí skladatelé mohou být pro evropského posluchače velmi přitažlivým zbožím, a jsou-li nahráni v té nejlepší interpretaci, jedná se v případě CD disků o ty, které se jen tak točit nepřestanou.

Britská nahrávací společnost Signum snímek realizovala s BBC symphony orchestra ve svém domovském nahrávacím Studio 1, BBC Maida Vale v Londýně v dubnu roku 2016. Pánové Nicholas Parker (producent) a Mike Hatch (zvukový mistr) odvedli výbornou práci a do digitální podoby velmi přirozeným způsobem převedli vše, co znělo z jednotlivých nástrojů orchestru. Vysoce povolaným a autentickým dirigentem je Američan Andrew Litton (1959), jeho myšlenky a přístup byl zaznamenán ve velmi plastické podobě, která je umocněna zvukem houslí britské houslistky Tamsin Waley-Cohen (1986).

Šťavnatost zvuku jejího nástroje je velice přitažlivá. Technická náročnost partu pro ni není obtíží ale výzvou, kterou se jí podařilo zdolat, a posluchač si tak může vychutnat celou uměleckou dvojkombinaci - tedy kompoziční i interpretační složku v té nejšpičkovější podobě. Její pojetí a dynamika jsou v příkladném souznění s orchestrálním aparátem. Ten je pochopitelně obrovský! Jak Roy Harris, tak John Adams maximálně využívají možností velkého symfonického tělesa. O to více pozitivní je pak dojem z celkového vyznění díla v momentě, kdy si uvědomíme, jak posluchačsky přívětivý a stravitelný je part sólistky v houslovém čtyřvětém koncertu Harrisově (dílo vzniklo roku 1949) i trojvětém kusu Adamsově (pochází z roku 1993).

Osobnost houslistky Tamsin Waley-Cohen by mohla být (a měla být!) inspirací pro některý z domácích festivalů či samotné symfonické orchestry. Přejme si, abychom ji na některém našem pódiu mohli slyšet naživo a třeba i právě v díle některého z velkých amerických skladatelů 20. a 21. století.