222. provedení Labutího jezera v Deutsche Oper Berlin – tančí Yolanda Correa

23.10.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Státní balet v Berlíně, představení Labutího jezera, Čajkovského nádherná hudba namíchaná s vizuálně úchvatnou scénou a kostýmy, kterým kromě jejich střihu slušely i bravurními tanečními výkony. Tak právě toto bylo v pořadí 222. představení, v rámci kterého zkušený dirigent Robert Reimer za pomoci orchestru Deutsche Oper připravil mnoho skvostných baletních okamžiků.

Za náročnou lze označit choreografii Patrice Barta (dle M. Petipy a L. Ivanova). Ta už byla v Berlíně (ať už v Unter den Linden nebo právě v Deutsche Oper) výzvou pro dnes již skutečně dav sólistů. Mezi ty se právě v recenzovaný večer zařadila i kubánská tanečnice Yolanda Correa. Umělkyně, svou vizáží spíše připomínající běžnou Středoevropanku, je v ansámblu Státního baletu v Berlíně na pozici první tanečnice nováčkem, její umělecký životopis ovšem hovoří o mnohaletých zkušenostech, které mezi roky 2010 až 2018 sbírala zejména v baletu v Oslu. A tam se již mohla pyšnit titulem "principal dancer". Je typem silovým a svůdně elegantním, pohyby mají dokonalý řád, ve svém stylu je precizní a důsledná. Nezaznamenal jsem jediné zaváhání a to ani v páru s Marianem Walterem, který byl pro svou milou Odettu princem Siegfriedem. Rodák z Durynska, konkrétně z města Suhl, je v Berlíně mimořádně oblíben, a tak se mu bouřlivého potlesku dostalo i přes jedno "klopýtnutí". Pohled na jeho fyzické schopnosti je přímo nakažlivý. Je přímočarý a dynamický, partnerům a partnerkám na scéně je vždy plně k dispozici a je jakousi oporou a pozitivně naladěným faktorem, který výrazně přispívá k atmosféře každého večera, ve kterém vystupuje. A tak tomu bylo i tentokrát!
© ElegantClassics
© ElegantClassics

Představení 14. října se ovšem mohlo opřít i o další individuální výkony. Byla tu výrazově uhrančivá Aurora Dickie, která svým vystupováním dodala Labutímu jezeru další prostorovou dimenzi. Vzduch se její existencí na scéně přímo chvěl, každý její pohyb zvedl vlnu emocí, které se vedle diváků pozitivně přenesla i mezi ostatní tanečníky. Pravá královna! Rotbartem byl velký a ještě větší Vahe Martirosyan. Impozantní a technicky vzorově vybavený Armén mě doslova nadchl. Jerevan je evidentně zdrojem a hnízdem nejen pro mistry pěvce a instrumentalisty, nýbrž i pro tanečníky s parametry v pravdě olympijskými.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Narozen v Madridu, působící od Španělska přes Švédsko (Stockholm) až po Švýcarsko (Curych) a Berlín, Olaf Kollmannsperger byl pátým (a nikoliv kolem u vozu), nýbrž úhelným a stěžejním kamenem večera. I jeho zkrocené výbušnosti nelze než pogratulovat. Státní balet v Berlíně má neuvěřitelně silné obsazení i na pozici sólistů a demisólistů. Ať je to mezi dámami Iana Balova, Sarah Mestrovic, Marina Kanno nebo Cécile Kaltenbach (a mnoho dalších), či mezi muži Cameron Hunter, Konstantin Lorenz nebo Dominic Whitbrook (a opět mnoho dalších), je to všudy přítomná perfekce, na kterou se báječně dívá a o které se dlouho mluví.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Yolandu Correu pro dvě závěrečná říjnová představení Labutího jezera dle plánu vystřídá primabalerína z ansámblu baletu Vídeňské státní opery Liudmila Konovalova. Kdo tuto Rusku zažil například ve Vídni, kde je její domovská scéna, jistě si na tuto dokonalost rád posvítí i v hlavním městě Německa. Poslední představení Labutího jezera této sezóny je 26. října (odkaz zde), tak rozhodně neváhejte a jeďte!