Labutí jezero – balet Maria Schrödera v podání Lipského baletu

21.09.2018

© Ida Zenna – Oper Leipzig
© Ida Zenna – Oper Leipzig

Mario Schröder je ve vedení souboru Leipziger Ballett už nějaký čas a jako choreograf má ve svém ansámblu k dispozici hned několik tanečních postav, které stojí za povšimnutí. Ve velkém počtu představení sezóny 2018/19 je v Labutím jezeře na hudbu Petra Iljiče Čajkovského tak můžeme zahlédnout osobnosti, které patří k špičce.

Platí to pro všechny hlavní úlohy, avšak zejména pro hlavní postavu princezny připravil Schröder fyzicky enormně náročnou a pohybově komplexně vystavěnou choreografii, která je výzvou jak po výrazové, tak po čistě taneční stránce. Urania Lobo Garcia je kolumbijská tanečnice, která má dech na rozdávání, a tak ani nejnáročnější výstupy bezprostředně navazující na běhové pasáže nebyly překážkou k suverénně zvládnutému výkonu. Její přítomnost na scéně, kterou nelze nazvat jinak, než "představením", byla po celý večer v Lipské opeře tím nejúchvatnějším, co bylo možno zhlédnout. V této souvislosti je třeba zmínit, že velké jeviště zdejšího operního domu umožnilo Paulu Zollerovi, jež je autorem scény a video projekcí, vytvořit atraktivní podívanou v podobě úchvatně se měnící scény (o světlo se postaral Michael Röger) navíc vybavené obrovitým sklápějícím se zrcadlem. To takřka zdvojnásobovalo zážitek z veškerého dění na pódiu a pohled z ptačí či zadní perspektivy vzbuzoval pocit jakéhosi baletního luxusu. O ten se ovšem zasloužil i Aleksandar Noshpal svými překrásnými kostýmy!

© Ida Zenna – Oper Leipzig
© Ida Zenna – Oper Leipzig

Nebyla to však pouze Kolumbie, která se dodáním své umělkyně blýskla tanečními dispozicemi své země. Madoka Ishikawa pochází z Japonska a v roli Bílé labutě vystupuje v této sezóně prvně. Charakterizuje ji fyzický vzhled, za kterým by se závistivě otočil i Michelangelův David. Tančí skvěle, pohybuje se tak, jako by to měly být pohyby poslední! A přitom je na počátku kariéry. Věřme, že té nejzářivější. Jakýmsi dvojčetem jí byla Brazilka Laura Costa Chaud, černá labuť, charakterový protipól, avšak umělecky rovněž strhující osobnost lipské baletní scény. Zde se mi líbila impulzivnost, do posledního detailu vypracovaná přesnost a nikdy se nevytrácející ladnost. Matkou byla pro Garciu rodačka z Tchaj-wanu Fang-Yi Liu. I ta dokázala z choreografie Maria Schrödera vytěžit maximum, výrazově dokázala být přísná a elegantní zároveň a právě její jméno uzavírá čtveřici dam, které diváka a milovníka baletu musely zaujmout.

© Ida Zenna – Oper Leipzig
© Ida Zenna – Oper Leipzig

Mezi muži si získal pozornost (a taky tomu odpovídající poděkování obecenstva) Lou Thabart. Francouzský tanečník je součástí lipského baletního ansámblu od roku 2012 a má za sebou řadu úspěšných rolí. V roli Benna exceloval a byl na scéně výrazným hráčem. Jeho obrovská muzikálnost mu dovoluje se plně koncentrovat na interpretovanou roli a své partnerky a partnery na scéně bezpečně provést celým představením od začátku do konce. Marcos Vinicus da Silva je druhým brazilským umělcem Labutího jezera v Lipsku. I on byl pro svou roli otčíma jako předurčený a jeho výstupy s Garciou patřily k tomu nejzajímavějšímu, co bylo možno vidět.  

© Ida Zenna – Oper Leipzig
© Ida Zenna – Oper Leipzig

Opětovně výtečný Gewandhausorhcester byl ve zkušených rukou Christopha Gedscholda. Slyšet Čajkovského hudbu právě od tohoto významného německého tělesa, bylo vítanou zkušeností. Jeho hra nepostrádala potřebnou dynamiku, taneční rytmus, výrazovou různorodost a skladatelovu charakteristickou orchestrální barvu, díky které je a bude milován po celém světě.

© Ida Zenna – Oper Leipzig
© Ida Zenna – Oper Leipzig