Recenze CD : Fantazie jménem Arabella Steinbacher

08.04.2017

Když jsem před více než deseti lety slyšel hrát Arabellu Steinbacher v Obecním domě v Praze 1. houslový koncert Dmitrije Šostakoviče, hned bylo jasné, že je to setkání s umělkyní, která má před sebou oslňující sólistickou dráhu. Ve spolupráci s dirigentem Jiřím Koutem (FOK) se prezentovala jako technicky a emočně výrazná instrumentalistka, která svou hrou chytne a nepustí.

Uplynulo mnoho času. Houslistka se stala nepřehlédnutelnou tváří atraktivního labelu Pentatone a její nejnovější album je nazváno "Fantasies, Rhapsodies & Daydreams". Překladu není třeba. Třeba je však ihned upozornit, že se nejedná o bezduchou kompilaci "hitů", které byly narychlo upečeny za účelem čistě povrchním. Jedná se o logicky sestavené album obsahující hodnotná díla šesti hudebních skladatelů. Umělecky se na realizaci tohoto projektu podílel americký dirigent rumunského původu Lawrence Foster (1941), kterému byl k dispozici velmi dobrý Orchestre Philharmonique de Monte-Carlo. Snímek byl pořízen v sále Yakova Kreizberga (čest památce tomuto předčasně zemřelému umělci, který zemřel v roce 2011) v listopadu roku 2014 v Monte-Carlo.

Williamsova romance The Lark Ascending je v rukou Arabelly Steinbacher opravdovou romancí mající všechny parametry, které její provedení mohou zařadit do předních pozic doposud vzniklých nahrávek tohoto díla. Houslistka má delikátní tón plný napětí a vzruchu. Nejen v tomto díle dokáže zvýraznit momenty, které jsou nosnými myšlenkami skladeb. Jde posluchači vstříc směrem k srozumitelnosti, má dar ve schopnosti upoutat v pravý okamžik a povolit tam, kde cítí, že středem zájmu být nemusí. Sžíravý oheň vášnivě zapaluje v rapsodii Cikán Maurice Ravela. Zde je skutečným živlem, který nezná slitování, a stejně jako v opusu Carmen fantazie Franze Waxmana a Zigeunerweisen, jejíž autorem je Pablo de Sarasate, je její hra přímočará a nakažlivě emotivní. Dvěma díly je zastoupen i Camille Saint-Saëns. Z jeho prací mě více zaujala Habanera, která je podána s větším důrazem na detail než Introdukce a rondo capriccioso. Meditace z opery Thaïs Julese Masseneta je hitem, který je v podání německojaponské umělkyně narozené roku 1981 v Mnichově bravurní záležitostí, jejíž opakovaný poslech snad skutečně nikdy neomrzí.

Velmi povedeným aspektem alba je jeho grafický design a hlavně zvuk, který se povedl zaznamenat zvukovým mistrům. Uším se dostává lehký a svítivý tón sólových houslí, které se s orchestrem neperou. Rovnováha, detailnost, dynamika a celková plastičnost záznamu je jedním z prvků, které toto SACD zdobí.