Vojtěch Spurný s PKO a Veronikou Böhmovou v Rudolfinum

15.02.2017

© Veronika Böhmová
© Veronika Böhmová

Vojtěch Spurný je velmi energicky působícím hudebníkem, který své muzikantské nadšení a zejména dynamické cítění dokáže takřka věrně přenést do orchestru. V dílech Franze Schuberta a Ludwiga van Beethovena své nadání přetavil do zvuku, který posluchačovo ucho potěšil svou barevností a výrazovou paletou.

V Rudolfinu se 14. února zahajovalo předehrou Coriolanus a je trochu škoda, že nebylo sáhnuto po díle jiném. Beethoven zkomponoval velké množství předeher velmi vyrovnané kvality a pro návštěvníky koncertu mohlo být nastudování jiného opusu zajímavější a objevné. Nejednalo by se o jakýkoliv experiment, vždyť pohyb na každé beethovenovské půdě je pohybem elegantním a bezpečným. Snad někdy příště! Pražský komorní orchestr ovšem zahrál slavné sedmiminutové dílo velmi dobře a nasadil laťku pro provedení Koncertu pro klavír a orchestr č. 4 G dur. V něm se prostřednictvím klavíru značky Steinway představila Veronika Böhmová a bylo to její vůbec první životní provedení tohoto díla na koncertním pódiu. Společná řeč s dirigentem Spurným byla cítit od samého počátku. Vhodně zvolená tempa, koncentrovaný výraz, technicky neohroženě a bravurně nadnášející se a zase dopadávající prsty, pozorně volená dynamika jdoucí ruku v ruce s plasticky znějícím třicetičlenným ansámblem hudebníků, to by mohla být charakteristika celého provedení. Z mnoha krásných pasáží lze vypíchnout absolutně koncentrovanou hru Böhmové ve druhé části. Taková hra byla skutečnou fantazií a to přesně tak, jak bývá tato věta obecně někdy popisována!

Úžasně "doutnající" fagot, svítivý tón fléten, průrazný avšak citlivý projev lesních rohů či souznění výrazově pěkně odstíněných smyčců, to vše v kombinaci s emotivně vysoce angažovaným dirigentem, zajistilo i strhující a svižné provedení Symfonie č. 2 B dur Franze Schuberta. Zařazení právě této bohaté skladby do programu bylo skvělým počinem. Krom nadšeného pojetí dirigentova se na výrazu podepsal i obdobně naladěný profil jednotlivých hráčů, z jejichž muzikantského projevu bylo cítit nadšení a semknutost. Pakliže se během celého večera objevilo dílčí zaváhaní či nejistota, bylo to důkazem lidské duše orchestru, který ke každému spontánnímu hudebnímu vyjádření patří a zcela vymýtit jej nelze.