Sphärenmusik, Valkýra a Donald Runnicles v Berlíně

15.09.2016

V rámci Musikfest Berlin se dne 7. září přesunuli hráči orchestru Deutsche Oper do sálu Filharmonie, ve kterém za řízení svého šéfdirigenta Donalda Runniclese spolu s mezinárodně úznávaným arzenálem pěvců provedli koncertní provedení prvního dějství Wagnerovy Valkýry a skladbu dánského pozdně romantického skladatele Rueda Immanuela Langgaarda (1893-1952), jejíž plný název zní "Sphärenmusik für Soli, Chor und Orchester".

Skladba, která byla znovuobjevena teprve koncem 60. let 20. století, je napsána pro sólisty (soprán, dvakrát mezzosoprán), sbor a obrovitý symfonický orchestr, na jehož nástroje leckdy není hráno standardním způsobem. Kupříkladu klavír je doslova ohmatáván způsobem, který spíše připomíná jeho pečlivé čištění, na struny se pak "hraje" napřímo prsty a nikoliv s použití kláves. Soprán zpívá z nejvyšších pater sálu a je tak umístěn mimo přímé zraky posluchačů vedle patnáctičlenného dodatečného smyčcového orchestru, který tvoří jednu ze sfér, které se v hlavě téměř neznámého skladatele urodily. Bylo velkou vzácností být u provedení díla, které se poštěstí slyšet možná pouze jednou za život. Uvědomme si, že britská premiéra se uskutečnila teprve v roce 2010 v rámci festivalu Proms za řízení Thomase Dausgaarda. Hudba je to dramatická a výrazně exponovaná, v lyrických částech sfér přátelská a vyrovnaná. S ženskými hlasy je zacházeno obezřetně a nepřepínají se k abnormálním polohám. Slyšet jsme onoho večera mohli sopranistku Siobhan Stagg a mezzosopranistky Ronnitu Miller a Abigail Levis.

Jak již bylo zmíněno, druhá část večera patřila zřejmě nejoblíbenější části Prstenu Nibelungova. Valkýra a její první dějství je velkou výzvou pro tenor a soprán. Potkají-li se ale na německém pódiu němečtí umělci zvučných jmen, výsledek nemůže vyznít jinak, než absolutní triumf. Peter Seiffert je i ve svém věku ve fantastické hlasové kondici a je až neskutečné, jak zněle a čistě ocelově zní jeho hlas v jakkoliv náročné pasáži. Seiffert je mistr nad mistry a vzácnosti jeho umění si byli do jednoho vědomi všichni posluchači. Anju Harteros bylo možno v roli Sieglindy slyšet prvně a debut to byl více než skvělý. Svým výkonem a s tahounem jménem Seiffert se zařadila mezi nejlepší Sieglindy, které je možné ve světě opery na pódiu potkat. Hunding George Zeppenfelda byl šťastnou volbou a pěvec svým výkonem opět demonstroval svou širokou univerzálnost a pěveckou spolehlivost.

Orchestr Německé opery je vyrovnaným hráčem k ostatním věhlasným tělesům tohoto velkoměsta. Jeho zvuk byl barvitý a čerstvý, Runnicles hbitě využil jeho kvalit a v tento speciální večer pro posluchačovy uši připravil kvalitativně vrcholné instrumentální hody. Opravdu rád bych si pohovořil s člověkem, který by toto těleso bezpečně dokázal bez vlivu jiných přímých okolností (zrak, vědomí, které symfonické těleso zrovna hraje) ve slavném sále Philharmonie zvukově rozpoznat od Staatskapelle Berlin, Berlínských filharmoniků či Rozhlasového symfonického orchestru Berlín. A to nejsme s výčtem špičkových berlínských orchestrů ani zdaleka u konce....