Skvělé Zlato Rýna s Thielemannem v Drážďanech

10.11.2016

Das Rheingold © Matthias Creutziger, Semperoper Dresden
Das Rheingold © Matthias Creutziger, Semperoper Dresden

Když bylo naposledy Wagnerovo Zlato Rýna uváděno v Drážďanech počátkem roku 2010, bylo to těsně po podivném útěku Fabia Luisiho z postu šéfdirigenta tamního operního domu. Na dirigentský stupínek se tenkrát místo něho postavil německý dirigent Jonas Alber a výsledkem bylo opojení Wagnerovou hudbou ve velmi dobré kvalitě, jíž kromě báječně hrající Staatskapelle zajistili pěvci v hlavních rolích jako Vitalij Kowaljov (Wotan), Doris Soffel (Fricka), Christa Mayer (Erda) či Jan-Hendryk Rootering (Fasolt).

Obnovené uvedení Zlata Rýna v říjnu 2016 v režii Willyho Deckera (scéna a kostýmy Wolfgang Gussmann a Frauke Schernau) se již opřelo o do nejmenšího detailu rozebrané nastudování Christiana Thielemanna a zcela jistě se zařadí mezi památná provedení tohoto díla v Drážďanech. Thielemannovi se podařilo mysteriózně navodit atmosféru prapočátku, vyšinutost Alberiche naplno vyzařovala z dynamiky a z odstínovaného výrazu jednotlivých nástrojových skupin, zvuková charakteristika bohů byla zahalena mystikou i nespoutanou touhou po moci. Dirigent zkrátka maloval obrazy a plynně mezi jejich metafyzickým významem procházel až k samému konci díla, kdy celý orchestrální aparát přivedl a vygradoval k impozantnímu závěru.

Das Rheingold © Matthias Creutziger, Semperoper Dresden
Das Rheingold © Matthias Creutziger, Semperoper Dresden

Ve skvělém světle se opět profiloval barytonista Markus Marquardt. Tuto roli zpíval nesčetněkrát, zkušenosti jsou cítit z každého pohybu na pódiu, stejně tak, a to je samozřejmě ještě důležitější, je jako Wotan vyzpívaný a sebejistý. Jeho hlas má podmanivou zlatou barytonovou klenbu, dotýká se hvězd. Svou démoničnost a nasazení bez ohledu na délku večera dokáže prodat Polák Tomasz Konieczny v roli Alberiche. Jeho jevištní vystupování je skutečně zlověstné, svou absolutní zápornost dokáže využít i ku prospěchu svému hlasu. Je to zcela určitě jeden z nejzajímavějších představitelů této role v historii celého opusu. Loge Kurta Streita byl spíše rezervovanější avšak ve své postavě hloubavější, a nebylo vůbec na škodu, že nepřeháněl s výrazovým aspektem některých situací. Hlasově zcela bezproblémový a spolehlivý. Christa Mayer vyrostla v pěvkyni světového formátu. Jako Fricka to v sezóně loňské dokázala spolu s Thielemannem ve Valkýře, jako Fricka excelovala i nyní v ubohé partě stresovaných bohů. Právě Mayer byla v nastudování v roce 2010 Erdou, tentokrát se této role zhostila Ronnita Miller a ta přeci jen nedosáhla mysterióznosti účinku, který byl na diváky přenesen tehdy od její kolegyně. Výkon George Zeppenfelda jako Fasolta byl výborný, přesto si neodpustím poznámku, že bych v této roli spíše slyšel estonského basistu Aina Angera (Fafner), který je impozantní personou současného operního světa. Krom toho, že jeho hlas znám z mnoha představení, mě k této myšlence vede zážitek z jeho perfektního ztvárnění Fasolta v inscenaci Zlata Rýna v Barceloně (inscenace Robert Carsen, dirigent Josep Pons). Rozpačitým dojmem působila dánská sopranistka Ann Petersen jako Freia. Byla až příliš nevýrazná a z hlasu nevyloudila působivé emoce. Nechoďme daleko a srovnejme například opět s inscenací z Barcelony, kde to za správný konec vzala německá sopranistka Erika Wueschner.

Pokud chtěl mít Christian Thielemann dokonalého Mima, nemohl zvolit nikoho jiného než Gerharda Siegla. Potenciál tohoto tenoristy je snad nekonečný, a tak bylo již takřka předem jisté, že Zlato Rýna v Drážďanech bude jeden velký úspěch!

(představení : 18.10.2016)