Andreas Schager jako Siegfried konečně i v Siegfriedovi v Drážďanech

01.02.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Takřka těsně před rokem hostilo pódium překrásné Semperoper v Drážďanech v rámci provedení opery Siegfried Richarda Wagnera jako Wotana Markuse Marquardta, jako Brünnhildu Ninu Stemme a jako Siegfrieda Stephena Goulda. Byl to nezapomenutelný večer, který stejně jako pro dvojí provedení téže opery začátkem roku 2018 hudebně připravil Christian Thielemann.

Letos zůstal stejně obsazen Mime (Gerhard Siegel), Fafner (Georg Zeppenfeld), Erda (Christa Mayer), Alberich (Albert Dohmen) i nezbedný lesní ptáček (Tuuli Takala). Inscenace Willy Deckera měla premiéru v březnu roku 2003 a druhé ze dvou letošních provedení bylo historicky v pořadí dvacáté.

Před osmi lety jsem v Semperoper slyšel ukrajinského basistu Vitalije Kowaljova jako Wotana ve Zlatě Rýna a ve Valkýře (tu výtečně dirigoval John Fiore) a již tenkrát se jednalo o výkon, který si zasloužil nejhlubší poklonu. Loni mě tato impozantní individualita světové opery nadchla ve Valkýře na Velikonočním festivalu v Salzburgu, fantastický zážitek se v témže díle opakoval ve Valkýře v Semperoper před dvěma týdny, k sedadlu pak veškeré publikum svým vokálním projevem přikoval prvně i jako Wotan v Siegriedovi. Je to čistokrevný bas, jehož hlas v současném wagnerovském světě nemá obdoby a má věru příležitost se stát encyklopedickým heslem, které bude příštími generacemi, které již nebudou mít možnost jej slyšet, se závistí vyhledáváno. Ku štěstí všech byl alespoň jako Wotan ve Valkýře již dvakrát natočen ve formě videozáznamu. V roce 2010 v La Scale odřekl René Pape a Kowaljow byl po výtečném hodnocení ze Semperoper logickou volbou i pro Daniela Barenboima, na DVD a Blu-ray již vyšel i výše zmiňovaný počin ze Salzburgu s Thielemannem na dirigentském stupínku (Siegrunu v týž večerech výborně zpívala naše Štěpánka Pučálková).

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Ke konci roku loňského si Andreas Schager v Drážďanech prvně zazpíval Siegfrieda v Soumraku bohů, nyní to byla v pořadí třetí opera Prstenu Nibelungova, ve které se mohl rakouský pěvec v saském divadle utrhnout ze řetězu. Podařilo se to se vším všudy a Schager se definitivně i v tomto operním domě do srdcí diváků zapsal tak, že jej z nich již nikdo nikdy nedostane. Partnerkou nezaměnitelného pěveckého stylu, připomínajícho vylévání čerstvého zlatavého medu ze sklenice, byla sopranistka Petra Lang.

Přičteme-li k tomuto všemu výkony ostatních výše zmiňovaných umělců, kteří, hodni svých věhlasných jmen, na sto procent vydali ze svých těl vše, co měli k dispozici, a podbarvíme-li to zároveň zvukem Staatskapelle Dresden protkaným precizním hudebním cítěním Christiana Thielemanna, je tu něco, o čem se bude ještě dlouhá léta mluvit.