Polina Semionova a přátelé – baletní gala ve Staatsoper unter den Linden v Berlíně

30.05.2018

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Polina Semionova je berlínském baletním světě asi tak stejně velkým pojmem, jako je Daniel Barenboim ve světě hudebním či Angela Merkelová v tom politickém. Její přesah je taktéž celosvětový a počet příznivců by se dal jen těžko odhadnout. Stačí se podívat na Facebook, už samotné číslo na této (a)sociální síti hovoří o tom, v jakém se zde pohybujeme měřítku.

Nedávno znovuotevřená Staatsoper unter den Linden na hlavní třídě východní části Berlína je na rozdíl od dočasného Schillertheater, které již bylo naštěstí opuštěno, důstojným místem pro produkci baletních a operních představení té nejvyšší možné úrovně. Gala na počest slavné tanečnice konané 17. května mělo fantastickou atmosféru. Nenechal si jej ujít nikdo, kdo chtěl zažít něco výjimečného.

Vzhledem k repertoáru a pestrosti tanečních čísel byla nezbytností reprodukovaná hudba. Na nepřítomnost orchestru si divák zvykl již při prvním čísle a soustředit se tak dalo skutečně jen na pohyb umělců. Že to byly pohyby dokonalé, dokazuje kromě kreací Semionové i seznam spoluúčinkujících hostů, kteří byli přítomni.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Výstupem, který do běla kromě obecenstva rozpálil i samotnou Polinu Semionovou, byla ukázka z baletu Korzár (choreografie Marius Petipa), ve které spoluúčinkoval Brazilec Daniel Camargo. Člen Holandského národního baletu, brazilský tanečník, který svou dynamikou a svalovou hmotou připomíná LeBrona Jamese, zahájil tak, že i kdyby právě po těchto deseti minutách večer skončil a divák by musel jít domů, rozhodně by krátké návštěvy nelitoval. Friedeman Vogel se přijel podívat ze Stuttgartu. Práce se zády byla úchvatná a byla to i světla, která dopomohla k velkému a nezapomenutelnému dojmu z jeho výstupu z Mopey (choreografie Marco Goecke). Následovala dvojice Danielle Muir a Konstantin Lorenz (oba Státní balet Berlín). Křehká Giselle v podání australské umělkyně zde vynikla svou křehkostí a něhou, Lorenz, rodák z Berlína, zde byl perfektní oporou. Intimate dance v choreografii Otty Bubeníčka, který je zároveň autorem i hudby a scény, byl pastvou pro oči, protože se na scéně objevila další berlínský "principal dancer" Ksenia Ovsyanick, a to spolu s urostlým a impozantně stavěným Dmitrijem Semjonovem, Polininým bratrem, působícím zejména na baletních scénách v Dortmundu a Drážďanech. Nádherně souzněli a vysloužili se bouřlivé ovace. Na řadu přišlo Pas de deux z Dornröschen, tedy ze Sleeping beauty, nebo-li ze Spící krasavice, či snad úplně nejlépe a nejpohádkověji řečeno, z Šípkové růženky. Čajkovského hudba by sama osobě stačila k velkému zážitku, přidala se ovšem i elegantní a sebejistá Maria Kochetkova. V Moskvě narozená členka baletu ze San Francisca spolu se svým kolegou ze stejného ansámblu Italem Carlem di Lannem, předvedli procítěnou kreaci plnou poetiky a ladnosti. Závěrečným a příjemně dlouhým číslem první části večera bylo Pas de deux "Schlafzimmer" z Historie Manon (hudba Massenet, choreografie Kenneth MacMillan). Zde se na jeviště vrátila Polina Seionova spolu s Friedemannem Vogelem. Vizáží zcela proměněná Polina úchvatně vypadala i tančila, s Vogelem našla příkladný soulad, na pódiu s ním byla přímo srostlá a srdce obou tanečníků evidentně tlouklo ve zcela přesném rytmu.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Druhá část večera pokračovala dech beroucí skupinovou kreací v podání Staatlichen Ballettschule a Landesjugendballett Berlin. Chtěl-li někdo vidět, co dosud nikdo neviděl, All long dem day v choreografii Marca Goeckeho za hudby Niny Simone, bylo ideální příležitostí. Navazovala hudba Franze Schuberta, konkrétně Duett na "Du bist der Ruh" na choreografii intendanta Berlínského státního baletu Nacha Duata. Zde se opět představila Semionova a spolu s ní Ivan Zaytsev (Mikhailovsky Theaters St. Petersburg). Elegii z Labutího jezera nás příkladně provedli Dmitrij Semionov a významná postava baletu Semperovy opery v Drážďanech Světlana Gileva. Jednalo se o choreografii Xin Pen Wanga a patřila k tomu nejpozoruhodnějšímu, co bylo v tento slavnostní večer možné vidět. Alexander Knaifel složil hudbu, Marcos Morau se postaral o choreografie, a tak vznikla příležitost pro Marii Kochetkovou, aby mohla světlu světa ukázat své přednosti.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Celý velkolepý večer nemohl uzavírat nikdo jiný než Polina Semionova. Jako partner byl opět zvoleni Ivan Zaytsev. Vhodně byla vybrána hudba Gruppo "Assurd" a choreografie Maura Bigonzettiho. Z té krasy se člověku točila hlava a tak se mohl z nepřeberného množství výjevů, které dokáže lidské tělo vyjádřit, naplněn až po okraj své duše vydat na cestu domů.