Recenze CD: Schumann Quartett a Anna Lucia Richter na labelu Berlin Classics

03.12.2018

Nahrávací společnost Berlin Classics je jednou z těch, které si přímo říkají o pozornost. Obzvláště tento label si o ni kromě jiného říká svou uměleckou kvalitou, kterou si může posluchač dopřát v pohodlí svého domova, aniž by ho svým lhostejným a neurvalým chováním obtěžoval někdo ze spolu posluchačů v koncertní síni. Charakteristickým poznávacím znakem je u Berlin Classics Braniborská brána, kterou pyšně nosí ve znaku.

Ve znaku ovšem pyšně nosí i hudebníky, komorní soubory, instrumentalisty a pěvce. Ke konci roku 2017 se tak sešla sopranistka Anna Lucia Richter se členy Schumann Quartett, aby tak vznikl disk, který je směsicí komorní hudby mistrů Roberta Schumanna a Felixe Mendelssohna se špetkou vokálního umění reprezentovaného Aribertem Reimannem.

Alter Sendesaal v Brémách má evidentně vhodné parametry pro záznam menšího instrumentálního uskupení. Nástroje všech účinkujících zní měkce, hbitě a obsažně, figuruje v nich jak dech hráčů, kteří na ně hrají, tak esprit jejich tvůrců. Akcent tohoto setkání, které lze velmi hmatatelně vnímat i díky perfektnímu souznění naturelu všech zúčastněných hudebníků, dává nahrávce ráz ryzí komorní radosti, vyšperkované do nejmenšího detailu.

Němka Anna Lucia Richter, která nedávno podepsala smlouvu s nahrávací společností Pentatone, se přidala k třem sourozencům, kteří nesou totožné jméno, jako skladatel Robert Schumann. Název Schumann Quartett vychází tedy jak z příjmení jejich, tak z příjmení velkého komponisty, jehož dílo na disku zní. Velice se to samo sebou hodí, vedle tří bratrů Schumannových (Erik - první housle, Ken - druhé housle, Mark - violoncello) je to estonská violistka Liisa Randalu, která zvuku tří mužů dodává barvitý nádech konfrontace, špetku pepře, která se velmi pozitivně odráží v celkovém drivu desky.

Jak to plyne v čase, když to vložíme do přehrávače? Kvartet v A moll a jeho čtyři věty z pera Roberta Schumanna prohřeje krev a vyšponuje emoce. Je melodický, příjemně poslouchatelný a jednoduše uchopitelný. Přitom zároveň ukazuje na autorovo ohromné mistrovství a je zralým dílem, které rozhodně nezapadne ani mezi kvartety téhož skladatele s vyšším pořadovým číslem. Reimannova Adagio je výtečně zařazeným kontrastem, který jako by posluchače připravoval na poutavý hlas Anny Lucie Richter. Ten je v šesti spíše kratších písních zpestřením celé dramaturgie alba. Dodává mu nádech koncepční výjimečnosti. Richter zpívá čistě, obratně a technicky erudovaně. Je jakýmsi lesknoucím se elementem této nahrávky. Následuje Mendelssohnův smyčcový kvartet č. 1 Es dur (op. 12), který jako by cestu vracel opět na stejné místo. Dokončil tak zdařilou (interpretačně i kompozičně) hudební pouť, která svým dokonáním udělala zúčtování nad konečným hodnocením CD. Osobité, brilantně zahrané, atraktivní a hlavně příjemně a dlouhodobě poslouchatelné.

www.schumannquartett.de

www.annaluciarichter.com

www.berlin-classics-music.com