Recenze CD: Ferenc Liszt a světová premiéra opery Sardanapalo u audite

U audite umí vybrat titul, který zaujme. Zároveň pak takový, který nikdo jiný nemá. Řeč je o skladateli Ferenci Lisztovi, který se pustil do díla, jenž sice nedokončil, ale z ruky Davida Trippetta se mu dostalo takového stupně dokončení, že máme co dočinění s atraktivní orchestrální partiturou doplněnou a vynalézavé, náročné a posluchači k poslouchání příjemné vokální party. Párty s Lisztovou Staatskapelle Weimer a operou Sardanapalo tak může začít.

Ukrajinský dirigent Kirill Karabits se svého orchestru opět chopil s patřičným citem pro titěrné zvukové nuance, ještě štěstí, že měl k sobě při nahrávání takového znalce zvuku, jakým je producent Ludger Böckenhoff. Orchestr i hlas se podařio zachytit s úchvatnou plasticitou, dynamikou i čistotou. Balanc s přítomnými pěvci by mohl leckterý jiný renomovaný disk rovněž závidět.

Nová hala kongresového centra ve Weimaru hostila v srpnu roku 2018 i trojici zajímavých pěvců. Joyce El-Khoury se narodila v Libanonu, a tak jak je exotický její původ, tak je exotický její hlas. Témbr, který jakoby snad ani nebyl z tohoto světa, je podmanivý svou barvou. Hlas je ve svém projevu nekompromisní ve výrazu, výborně školený v technice. Zejména druhá scéna, ve která je Mirra zcela dominantní, je demonstrací velkého vyzrálého výkonu. Doporučuji slyšet.

Velmi dobrý přednes ovšem prezentují i pánové. Tenorista Airam Hernández (král Sardanapalo) je neoposlouchaný nadějný umělec ze Španělska - jiný typ hlasu, než má Petr Nekoranec, nicméně právě proto mu jej náš pěvec může závidět. Oleksandr Pushniak (Beleso) je ukrajinský basbarytonista pěkně znělého hlasu. Hřejivá a spíše světleji rozprostřená barva hlasu má cosi do sebe a je možné bez výhrad říci, že si dirigent svého krajana do projektu nasadil oprávněně.

Jednapadesát minut, torzo, nicméně spousta nádherné muziky, u které se nebudete nudit, čistá radost z báječně hrajícího orchestru a vynikající zvuk, to jsou parametry, které si zaslouží zvýšenou pozornost. Ve světové premiéře se dílo ve Weimaru provedlo, ve světové premiéře se pak i úspěšně a citlivě nahrálo.

Nikoliv jako pouhý bonus lze pak vnímat symfonickou báseň Mazeppa, která ve své čtvrthodině prvnímu aktu Sardanapala předchází. Orchestrální barvy, zvukomalebný výraz všech skupin i poctivě podaná nástrojová sóla zde opět dělají čest orchestru, který se, doufejme, někdy podívá na turné do naší země.