Recenze CD: Michael Sanderling a Beethovenův komplet s Drážďanskou filharmonií

26.03.2019

Počet existujících kompletů Beethovenových symfonií by se asi spočítat dal, nějaký čas by to ovšem zabralo. Velký dluh má Česká filharmonie, jejíž souborná nahrávka z 60. let minulého století s Paulem Kletzkim by si již zasloužila následovníka. A troufám si zde tvrdit, že by měla být uskutečněna s Jakubem Hrůšou a nikoliv se Semjonem Byčkovem. Ani projekt se současným šéfem by samozřejmě "nevadil", naopak, určitě by nadchl, ryze historicky první český komplet Beethovenových symfonií mi však v tuto chvíli připadá být logičtějším cílem.

Ze souborných nahrávek, které z posledního desetiletí řadím nejvýše, je to jednoznačně majestátní počin legendárního Herberta Blomstedta s Gewandhausorchester Leipzig, který vyšel u labelu Accentus. Dnes tu ovšem máme Michaela Sanderlinga, syna též legendárního, dnes již samozřejmě ale nežijícího Kurta Sanderlinga (1912-2011). Michael Sanderling (narozen roku 1967 v Berlíně), violoncellista a dirigent, počínaje sezónou 2011/12 šéfdirigent Drážďanské filharmonie, v letech 2015 až 2018 právě s tímto orchestrem také nahrál všechny Beethovenovy symfonie.

Kulturpalast Dresden, domovská koncertní síň orchestru (Staatskapelle Dresden hraje v Semperoper), prošla renovací a znovuotevřena byla v roce 2017. Z daného faktu vyplývají dvě lokality, v kterých se celý časově náročný proces odehrával. Symfonie č. 1, č. 3, č. 5, č. 6 a č. 7 byly nahrány na jednom z nejvýznamnějších míst historie nahrávání klasické hudby, v Lukaskirche. Kulturpalast pak poskytl orchestru a zvukařům útočiště pro symfonie č. 2., č. 4, č. 8 a č. 9. Nahrávky byly v posledních letech vydány na samostatných CD (v neobvyklé kombinaci se symfoniemi Dmitrije Šostakoviče), nyní, na přelomu let 2018 a 2019 se do světové distribuční sítě dostává velmi pěkně graficky a textově vybavený komplet, za což vděčíme labelu Sony Classical.

Dresdner Philharmonie je bezpochyby méně známým symfonickým tělesem, než je Staatskapelle Dresden. V míře atraktivity této nahrávky a v touze slyšet, jak svého Beethovena hraje, to ovšem nic neubírá. A naopak. Potěšit se zvukem Vídeňských symfoniků namísto Vídeňských filharmoniků, potěšit se také zvukem Mnichovských symfoniků namísto Mnichovské filharmoniků, a abychom nechodili daleko, vychutnat si někdy práci Inkinenovu s FOKem namísto Byčkovovy s ČF, to má své opodstatnění a je to posluchačsky přínosné a osvěžující. A věřte, že ze sebe v rámci Beethovena filharmonikové drážďanští dostali to nejlepší, co v nich je a že si pořízením právě jejich nahrávek uděláte velkou radost.

Sanderling není nijak tempově vyšinut a ani není agresivní, ve svých symfoniích by se dal popsat jako zlatý německý střed ctící tradici. Je zaujat tempovou vyvážeností a entusiasmus k dosažení zvoleného zvukového ideálu je cítit i z jeho technicky výborně hrajících hráčů a velmi dobře zpívajících pěvců. Sečteno a podtrženo, jeho komplet je promyšleným a hodnotným příspěvkem k beethovenovským oslavám v příštím roce. Doufejme, že bude konečně v reedici vydán i komplet Beethovenových symfonií, které pro EMI nahrál s Philharmonia orchestra slavný otec Kurt Sanderling! Syn mu vzdal adekvátní poctu.