Recenze CD : Emily Magee jako zvířecí Salome na živé nahrávce od Pentatone

09.04.2018

Alte Oper Frankfurt už dávno nehostí běžná sezónní představení známého frankfurtského operního ansámblu, v jejích útrobách se však pravidelně konají ty nejprestižnější hudební produkce. Krom hostování věhlasných symfonických orchestrů s klasickými programy to bývají i koncertní provedení oper. Jednou z takových byla Straussova Salome, která ke koncertnímu provedení přímo vybízí. Důvodem může být i to, že v hlavní roli může své schopnosti plně rozvinout představitelka hlavní role. A když je to někdo jako Emily Magee, je třeba se míti na pozoru.

Přítomnosti elitní pěvkyně jakou Američanka Magee je, využila nahrávací společnost Pentatone k tomu, aby nahrála koncertní provedení Salome ze září 2016 a vydala ji na dvojalbu, na kterém je Frankfurtský rozhlasový orchestr (tedy hr-Sinfonieorchester, kdy hr není nic jiného, než zkratka slov Hessischer Rundfunk, tedy Symfonický orchestr hessenského rozhlasu) řízen kolumbijským dirigentem. Andrés Orozco-Estrada si dělá velká jméno a jeho kariéra se roztáčí do vysokých otáček. Zda-li je to oprávněné, rozhodně teprve čas. Za mě to jsou zatím rozpaky. Několik nahrávek jsem již slyšel, některé z nich už bych však znovu poslouchat nemusel. Nahrávka této Salome je tak na půl mezi ANO a mezi NE. Neoslovuje mě z orchestrálního hlediska svým nábojem, jakousi zdrženlivostí a nerozhodností. Lepšímu soudu nenahrává ani fakt, že se jedná o živý záznam, který by měl být bezprostřednější a exaltovanější.

Orozco-Estrada má u sebe ovšem triumf a nikoliv jeden. Prvním z nich je již zmíněná Magee, která podává strhující výkon a zpívá na samé hranici lidských fyzických sil. Její interpretace vzdáleně připomíná Hildegard Behrens. Patříte-li mezi fanoušky této výjimečné legendární umělkyně, osloví Vás i výkon Magee. Její spoutaná ale i nespoutaná expresivita Vás srazí do kolen. Na divadelním pódiu či v koncertní síni to pak bude platití dvojnásob.

Celkově se záznam vyznačuje vyrovnaným týmem dalších sólistů, ze kterého lze vyzvednout zejména barytonistu Wolfganga Kocha jako Jana Křtitele. Zdatně mu ovšem sekunduje i tenorista Peter Bronder jako Herodes a Michaela Schuster coby jeho milující žena a vzor tyranova dvora. Opomenout nelze zajímavý a perfektně vedený hlas tenoristy Benjamina Brunse, který si doslova pohrál s důležitou rolí Narrabotha. Z jeho výrazu i zpěvu nebezpečná touha po úchylné princezně přímo vyzařuje.