Recenze CD: Yutaka Sado hraje Bernsteina s Tonkünstler Orchester

22.02.2019

Dva samostatné disky, které dnes spojuji do jedné recenze, mohly být též vydány jako dvojdisk - fakt, že byly vydány zvlášť ovšem jejich přínos, myšlenku a kvalitativní stránku nijak nesnižuje. Tonkünslter Orchester je mi zatím bohužel znám jen z nahrávek Andrése Orozco-Estrady (1977), dirigenta, který u tělesa jako šéf působil v letech 2009 až 2014. Zájem o nahrávací činnost s šéfdirigentem současným, kterým je Yutaka Sado (1961), budiž tedy sama o sobě důkazem, že mne ve svém zvuku tento významný a prestižní rakouský orchestr zaujal a chci jej objevovat dál.

Hudba Leonarda Bernsteina je mi potěšením, zahraná pak tak, jak Tonkünslter Orchester zaznamenal v září a říjnu roku 2016 v Auditoriu Grafenegg, je pak radostí dvojnásobnou. Zde již hovořím o disku, který je nazván "Tribute to Leonard Bernstein". Nalézá se na něm tolik oblíbený notový materiál, jakým jsou symfonické tance z West side story, symfonická svita z On the Waterfront, hudba z baletu Fancy Free a předehra k Candidovi. Sado, coby Bernsteinův student (společná fotografie v moc pěkně garficky i textově zpracovaném bookletu je věrně zachyceným momentem), ví jak sklízet ovoce. Svůj orchestr proměnil v orchestr Bernsteinův a maestrův duch je tak zhmotněn v podobě v pravdě autentické. Nadšení ve mně též vzbudilo pianistické umění francouzského klavíristy, ze kterého přímo tryská energie v průběhu hraní klavírního partu v baletu Fancy Free. Bruno Fontaine umí a je z toho úžasné jiskření a spoluznění!

Značně atraktivně je ovšem sklouben i disk druhý, který je výsledkem živého záznamu z vídeňského Musikvereinu (duben a květen 2018), jež je vedle grafeneggského auditoria dalším místem, v němž je Tonkünslter Orchester obdivován a svými četnými příznivci navštěvován. Zde už se dostáváme do roviny Bernsteinových závažnějších kompozic. Třetí symfonie "Kaddish" ani Serenáda nás jistě neroztančí, dopomoci nám k přemýšlení ovšem mohou. Těm, kterým se snad ani do tohoto nechce a hudbu vnímají čistě v pojmu absolutním (a není to žádnou chybou, snad i naopak), poslouží k vytváření neobyčejných obrazů, k jejichž vnímání Bernsteinova hudba přímo vybízí. Kaddish je přesvědčivě (zde ovšem upozorňuji, že v jazyce německém, což ohleduplně a správně uvádí vrchní obal alba) recitován ústy Ruth Brauer-Kvam, pozorně a čistě pak zpíván od britské sopranistky Carolyn Sampson. Její hlas zaujme v prvních okamžicích a tento dojem nás neopustí do tónu posledních. Výbornou práci zde odvedli mistři zvuku, podařilo se vše zachytit tak, jak odpovídá mému zvukovému ideálu, což se týká i vskutku výborně se prezentujícím sborům Wiener Singverein (sbormisr Johannes Prinz) a Wiener Sängerknaben (sbormistr Gerald Wirth). Druhou skladbou alba je již zmíněná Serenáda pro sólové housle (technicky i zvukově brilantní Japonka Sayaka Shoji), harfu, bicí a smyčce. Zde opět bylo nalezeno souznění, kterému muselo předcházet mnoho a mnoho hodin společné dřiny.

Oba bernsteinovské disky, které jsou vydávány samotným orchestrem na vlastním labelu, byly jistě zamýšleny jako pocta velkému skladateli a jako takové se na sto procent vydařily. Celkově by svým vizuálním, grafickým i obsahovým provedením mohly být vzorem k nekonečně dlouho plánovanému vlastnímu labelu České filharmonie, o kterém se snad přestane jen mluvit a řeči se promění ve skutečnost.

www.tonkunstler.at
www.carolynsampson.com
www.sayakashoji.com
www.bruno-fontaine-piano.com
www.singverein.at