Rusalka s Beczalou v Národním divadle v Praze

22.02.2017

© Národní divadlo Praha (Jolana Fogašová, Piotr Beczala)
© Národní divadlo Praha (Jolana Fogašová, Piotr Beczala)

Ve dvou večerech se Rusalce v Národním divadle v Praze dostalo větší pozornosti, než je obvyklé. Na pozitivní vině mělo lví podíl účinkování tenoristy Piotra Beczaly, který si nejen rolí prince podmanil svět. Tento pěvec patří k tomu nejkvalitnějšímu, co dnešní opera nabízí, a kdo třeba zmeškal jeho účinkování v Dvořákově nesmrtelném díle ve Vídeňské státní opeře v roce 2014, tenkrát ohromný úspěch sklidil v celkem třech představeních, mohl 18. února nebo 20. února navštívit scénu pražskou.

Lukasz Borowicz (1977) je rodákem z Varšavy a velmi inspirativním způsobem se chopil dirigentské taktovky. Zachytil atmosféru Rusalky v celé její lidské i pohádkové prostotě a kráse, namaloval tóny tklivé, nebojácně svižné, vypjaté i drásavé. Orchestr mu zahrál velmi dobře a pěvci tak pro své výkony mohli počítat s plnou podporou.

V pondělí 20.2. byla Rusalkou Maria Kobielska. Po celý večer zpívala uvolněně, hlas byl čistý a zdravě znělý. Dokázala nalézt rovnováhu mezi dynamikou orchestru a svými možnostmi. Nástrahy role zvládla dobře a byla pro mé uši příjemným překvapením večera. Zůstanu u dam a zmíním dále Slovenku Jolanu Fogašovou. Krom toho, že je s jistotou tvrzeno nejpůvabnější ježibabou, která po tomto světě létá, zaujala vedle svého hereckého výrazu a propracovaností charakterů ztvárněných rolí i tím nejdůležitějším, tedy hlasem. Jak v roli cizí kněžny, tak v roli čarodějnice opět potvrdila své osobité kvality. Atraktivnost jejího témbru, skvělá technika, vždy zcela čisté a plně znějící barevné tóny, dále pak expresivita, jdoucí ruku v ruce s významem slov, to jsou hlavní zbraně pěvkyně, jejíž umění sahá do velmi vysokých pater.

Piotr Beczala si svým krajanem Lukaszem Borowiczem evidentně ukázkově rozumí. Jejich souznění bylo báječné. Polský tenorista předvedl své prvotřídní umění a zajistil večeru přívlastek "nezapomenutelný". Nelze zde však opomenout velevýznamný podíl věhlasného slovenského basisty Štefana Kocána. Jeho interpretace vodníka byla pozoruhodnou záležitostí plnou vzrušujících momentů! Ty byly jedněmi z úhelných kamenů provedení, které se rozhodně vyplatilo navštívit.

Na závěr se vraťme k Vídeňské státní opeře. Je zcela neuvěřitelné (a zdá se, že typicky rakouské), že se zde vůbec první historické uvedení Rusalky uskutečnilo až 10. dubna 1987. Vládl snad František Josef I. ještě o plných 60 let déle, než jak je uváděno? Byla to inscenace Otto Schenka, dirigoval Václav Neumann a zpívali Peter Dvorský, Gabriela Beňačková, Eva Randová a Jevgenij Něstěrenko. Kompletní záznam tohoto představení vyšel na labelu Orfeo. Nemožné nezmínit a svým uším nedopřát!