Oakes, Harteros a Terfel s Runniclesem v koncertním provedení 3. dějství Valkýry v Berlíně

20.09.2017

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Závěrečný koncert Berlínského festivalu patřil večeru, ve kterém se 18. září orchestr Deutsche Oper Berlin spolu se svým dlouholetým a v Berlíně velmi oblíbeným šéfdirigentem Donaldem Runniclesem přestěhoval ze svého sídla v Charlottenburgu do sálu Philharmonie na Herbert-von-Karajan Strasse 1, aby zde provedl výběr z Berliozovy dramatické symfonie Romeo a Julie a koncertní provedení třetího jednání Wagnerovy Valkýry.

Berlioz byl zahrán s patřičně napjatým výrazovým podtextem a velkým dynamickým nábojem. Hráči orchestru si nepříliš často uváděné dílo užívali spolu s dirigentem a jako jedno z nejvýznamnějších německých hudebních uskupení dokázali svou univerzálnost při provozování různorodého repertoáru. Nelze si však nalhávat, že to nebylo závěrečné dějství Valkýry, které takřka do posledního místa zaplnilo obrovský sál Philharmonie. Všichni se nemohli dočkat neoposlouchaného hlasu britské sopranistky Allison Oakes, která se ujala partu Brünnhildy, neoposlouchatelného hlasu Anjy Harteros, která přednesla nedlouhý, ale vysoce náročný výstup Sieglindy, a nezaměnitelného hlasu velšského basbarytonisty Bryna Terfela, který mohl opět předvést, jakým způsobem pojímá roli všech rolí, rozporuplnou postavu boha Wotana.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Pokud posluchače něco nepotěší, je to chybná informace v programu. Leckdo si jí samo sebou ani nevšimne, ten kdo však se zájmem sleduje uměleckou dráhu Bryna Terfela detailněji a navíc se těšil na jeho vystoupení v roli Wotana v Prstenu Nibeungově v loňské sezóně Vídeňské státní opery, nepochopí fakt, že je ve výčtu jeho nedávných vystoupení uveden, i když ze všech představení odstoupil. Nahradil jej skvěle Tomasz Konieczny, který zastupoval již i Michaela Volleho v sezóně předchozí. Až bude ve Vídni Wotana zpívat pěvec, který byl předem ohlášen, bude se to počítat za velký zázrak.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Terfelův Wotan je specifický a nezaměnitelný. Zpívá jej jinak, než jak jej známe od drtivé většiny ostatních etablovaných pěvců. Na jednu stranu to může být zajímavé a atraktivní, z druhé strany pohledu zde nelze zcela nalézt uspokojení nad jakousi přemírou expresivity, nedostatečným citem pro interpretovaný význam slov a občasné přepínání hlasu v okamžicích, které by v mnohem "kultivovanější" míře vyzněly o poznání lépe, kdyby k nim bylo přistoupeno jinak. Tedy i přes to, že je Terfelův Wotan ve světě interpretace Wagnerova Prstenu vítaným zpestřením a zajímavou alternativou, a i přes to, že v průběhu večera nespočet momentů vyzněl překrásně, mohu se vším respektem k tomuto velkému umělci konstatovat, že bych vyjmenoval desítku pěvců, které budu v této roli vždy poslouchat raději.

Anja Harteros je na vrcholu svého zrání, její soprán má podmanivou barvu, výšky jiskří a jsou plné, objem najdeme i v polohách středních a hlubokých. Do role Sieglindy se loni pustila v pravý okamžik, vše bylo dokonale načasováno tak, aby si její umění mohl vychutnat každý, kdo očekává to nejlepší, co může dnešní svět zpívaného divadla nabídnout.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Nikde se mi nepodařilo zjistit, zda právě koncertní provedení třetího jednání Valkýry bylo vůbec prvním vystoupením Allison Oakes v roli Brünnhildy. Nejspíše ano. Pěvkyně disponující skálopevně posazeným a příjemně zabarveným sopránem se plně věnovala zpěvu a koncentraci na vokální složku. Na rozdíl od Bryna Terfela na pódiu neudělala jediný krok, sporadické bylo i pouhé otočení hlavou. Plné soustředění bylo v této situaci ale správnou volbou, její výkon byl výtečný a navíc vystupňovaný tak, že posluchač mohl odcházet s přáním, aby mohl tuto pěvkyni opět v roli Brünnhildy slyšet, a to nejlépe v celé opeře, ideálně pak v celém Prstenu.

Donald Runnicles výborně a snadno nalezl poutavou hudební řeč se svým orchestrem i s ostatními osmi Valkýrami, mezi kterými nechyběla ani slovenská mezzosopranistka Jana Kurucová. Ta zcela nepochybně nejen mě, a to po nedávném výborném výkonu v Dvořákově Stabat Mater v Rudolfinu a nyní po poslechu jejího hlasu v díle Wagnerově, motivovala k tomu, abych její hlas na koncertech i v divadle vyhledával častěji.