Ludovic Tézier, Cristina Pasaroiu a dirigent Will Humburg – Rigoletto ve Wiesbadenu

03.06.2019

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Titulek tohoto článku hovoří o hlavních představitelích pěveckých partů, začněme ovšem u dirigenta. Will Humburg a první setkání s jeho dirigentským projevem a hudebním vyjádřením, to je takřka šok, který na mne udeřil v dalším představení na Mezinárodním festivalu ve Wiesbadenu, nádherném to hlavním městě spolkové země Hessensko. Patřím k velkým obdivovatelům Riccarda Mutiho, jeho Rigoletto (tak jak jej znám z dostupných nahrávek - nikoliv naživo) je ovšem v mých očích tím nejhorším a nejostudnějším, co operní nahrávací průmysl přinesl. Inu, věta o mistru tesařovi platí i ve světě velkých dirigentů. A právě zde udeřil Will Humburg, pro mne dosud neznámé jméno, dirigent, který má dle životopisu ohromné zkušenosti a renomé, na nejvyhlášenějších scénách se ale neobjevuje. Co je to ovšem nejvyhlášenější scéna? Ta ve Wiesbadenu to papírově není ,vždyť jen v Německu jsou velkodivadla v Berlíně, Mnichově, Drážďanech, Hamburku, atd... Nicméně právě ve Wiesbadenu se hraje a zpívá světově, přesvědčil jsem se o tom opakovaně a s absolutní senzací přišel právě Will Humburg (narozen 1957). Jím řízený Verdi, to byl jednoduše italský verdiovský sen, v čisté zlato proměněná italská partitura, dokonalost zasluhující nejvyššího uznání.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Ludovic Tézier je Francouzem, kterého zná celý operní svět, vše, co jsem s ním kdy slyšel, bylo vysoce profesionální, výrazově bohaté, nekompromisně připravené a vokálně strhující. Jako Rigoletta jsem na něho ovšem musel čekat do Wiesbadenu a byl to zážitek z největších. Jeho baryton byl dechberoucí ve všech ohledech. Hladil jako samet, zvučel jako vesmír, svítil jako slunce a klenul se jako duha. Humburg mu dal prostor a křídla, Tézier všeho využil do posledního detailu udál se tak večer, který měl být na jeden zátah živě nahrán. Nestalo se, navždy tedy alespoň unikátní vzpomínka.

Cristina Pasaroiu, to je druhý a neméně působivý příběh večera. Okouzlující rumunská sopranistka byla Gildou, která, čehokoliv se dotkla, to vyznělo s obdivuhodnou vokální čistotou. V sólových výstupech jí patřil svět, publikum nedýchalo a v absolutní tichosti si vychutnávalo vše, co zpívala a svými slovy a pocity vyjadřovala. Pasaroiu se může spolehnout na výtečně zvládnutou techniku. Zpěv je jí tak přirozeným způsobem projevu, že se může beze zbytku věnovat kráse tónu. To se jí po celý večer dařilo, její bohatý hlas je atraktivní jak v hlubokých polohách, tak ve výškách a každý divák musel mít pocit, že opera Rigoletto jinou představitelku Gildy ani nepotřebuje. 

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Ioan Hotea zpíval vévodu dobře, nicméně je vhodné upřímně říci, že je umělecky oproti dvěma výše zmíněným pěvcům níže. Jeho tenor sice nemá potíže zazpívat cokoliv, velmi dobře na tom je i z hlediska výrazové stránky, chybí tu ovšem něco, o čem bych si mohl říci, že to stojí za to slyšet znovu. Hotea je kvalitní tenor, pro větší dojem ovšem musí urazit nějakou tu další cestu, přejme mu, ať je úspěšná, snad tam ten potencionál je.

Vhodné je se zmínit o v hlase i těle atraktivní a přitažlivé mezzosopranistce Silvii Hauer, která jednoduše ví, jak zazpívat a jak zahrát. Young Doo Park má moc hezky znějící bas a jako Sparafucile zaujal v rámci možností své nevelké role.

© ElegantClassics
© ElegantClassics

Aby byl výčet osob, které se zasloužili o nezapomenutelný večer, úplný, je opět třeba zmínit jméno režiséra. Uwe Eric Laufenberg spolu se svým týmem (scéna Gisbert Jäkel, kostýmy Andrea Schmidt-Futterer, světla Andreas Frank, sbor Albert Horne) opět dokázal, jak skloubit starý a notoricky známý příběh s prvky, které dnešního návštěvníka operního představení osloví. Není to samo sebou jen nahé lidské tělo, které Laufenberg stejně jako v Tannhäuserovi i v Rigolettovi do svého výkladů vsouvá. Je to nespočet drobností, které tvoří celek a ve stejné míře (a tím i v účinku) i dovedně a promyšleně vystavěný samotný celek, do kterého ony drobnosti (významné i méně významné) skvěle zapadají. Celkový soud je pak jednoznačný - nezapomenutelný večer, který by chtěl každý prožít znovu.

© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics
© ElegantClassics