Zlato Rýna, Michael Volle a Marek Janowski v Baden-Badenu

05.06.2017

© Manolo Press, Michael Bode – Festspielhaus Baden-Baden
© Manolo Press, Michael Bode – Festspielhaus Baden-Baden

Baden-Baden je, zdá se, skutečným hudebním rájem na Zemi. Kdo tam jednou zavítá, chce se tam vracet. Setkávají se tu významné osobnosti, lze navštívit dům, ve kterém léta žil a komponoval Johannes Brahms, obdivovat lze okolní úchvatnou přírodu, spatřit lze nejluxusnější automobily. Na místním hřbitově je možné uctít památku Pierra Bouleze, či se zamyslet nad osobou Friedricha Pauluse.

V sobotu 3. června bylo možno zavítat i do Festspielhausu, tedy do festivalového domu, jež v impozantní míře hostí elitní umělecké osobnosti. Byl to polský dirigent Marek Janowski, kdo se postavil před NDR Elbphilharmonie Orchester, aby dirigoval koncertní provedení Zlata Rýna. Dnes již legendární maestro se nyní zcela jistě připravuje na provedení Prstenu Nibelungova na Bayreuthském festivalu. Kdo někdy zažil jeho interpretaci Wagnerova díla či je seznámen s některou z jeho nahrávek, zcela jistě ví, jak rychle dokáže tento rodák z Varšavy proletět partiturou! Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Tempo bylo extrémní, i ty nejsvižnější okamžiky plynuly snad ještě rychleji než jindy. Úplně každý být tímto měřitelným faktem nadšený nemusí, kdo se však tomuto přístupu poddá, užije si magičnost Wagnerovy hudby naplno a svou posluchačskou zkušenost využije při konfrontaci v některém z případných dalších provedení. Obrovitý orchestr (mj. šest harf!) bylo možno obdivovat. Blýsknul se technickou vyspělostí, přesností a pestrým dynamickým rozpětím.

© Manolo Press, Michael Bode – Festspielhaus Baden-Baden
© Manolo Press, Michael Bode – Festspielhaus Baden-Baden

Basbarytonista Michael Volle, velký umělec s velkým hlasem, měl loni zpívat kompletní roli Wotana v Prstenu Nibelungově ve Vídeňské státní opeře (dirigent Adám Fischer) i v berlínské Státní opeře Pod lipami (dirigent Daniel Barenboim). V obou případech musel odřeknout, a tak mi po fantastickém koncertním provedení Zlata Rýna v Herkulově sále v Mnichově se Simonem Rattlem (Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu) provedením v Baden-Badenu vznikla teprve druhá zkušenost s jeho pojetím Wotana - a opět bohužel "pouze" ve Zlatu Rýna. Snad zde bude platit pravidlo "Kdo si počká, ten se dočká". Bylo by to skvělé, protože Volle má ideální hlasové dispozice k tomu, aby byl Wotanem, a to zejména ve Valkýře, zcela ideálním! Pod Janowského taktovkou zpíval skvěle a spolu s představitelem Alberiche, kterého přednesl výtečný a velezkušený Johannes Martin Kränzle, byl hlavním lákadlem obsazení. Slyšet však bylo další zajímavé hlasy. Mezzosopranistka Katarina Karneus (Fricka) je známá i divákům v Praze. Její příjemně zabarvený mezzosoprán si s direktivním Vollem nelámal hlavu a oplácel stejnou měrou. Prvotřídním Logem byl Daniel Behle. Bylo mu skvěle rozumět, postavu poloboha nepřednášel afektovaně a hlasově se mu výborně dařilo. Též bylo velkou radostí poslouchat obry. Jak Lars Woldt v roli Fafnera, tak zejména Christof Fischesser díky svému nezaměnitelně položenému basu zanechali velký dojem. Nejen pěknými šaty, ale zejména a také naštěstí pěkným hlasem, se uvedla sopranistka Gabriela Scherer.

© Miloš Bittner - ElegantClassics
© Miloš Bittner - ElegantClassics

Zlato Rýna je operou mnoha menších rolí, každá však skrývá svá úskalí. Pro koncertní provedení v Baden-Badenu však i do těchto byli vybráni umělci, kteří jsou pravidelně obsazováni na nejvýznamnějších operních scénách. Markus Eiche (Donner) či Nadine Weissmann (Erda) jsou tomu jasným důkazem a právě v tomto duchu se neslo celé provedení. Pro diváka orientujícího se podle počtu fotek v médiích či orientovaného na jinou než německou operu to mohlo být představení nenápadné, o to více však bylo cenné a věřte, že bylo prvotřídní!