Rozhovor se sopranistkou Martou Reichelovou o provedení Mahlerovy 4. symfonie G dur s Českou filharmonií v Rudolfinu

13.10.2017

Foto © Marek Olbrzymek
Foto © Marek Olbrzymek

Zahajovací koncert 122. sezony České filharmonie, který po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi přebírá Jakub Hrůša, bude z velké části věnován hudbě českého skladatele Gustava Mahlera. Sopránové sólo čtvrté věty Symfonie č. 4 G dur přednese sopranistka Marta Reichelová.

Dostalo se Vám možnosti zpívat sopránové sólo v Mahlerově 4. symfonie s Českou filharmonií na zahajovacím koncertě nadcházející sezony. Jaká jsou Vaše dosavadní interpretační a posluchačská setkání s hudbou Gustava Mahlera?


Samozřejmě znám písně a symfonickou hudbu Gustava Mahlera posluchačsky a mám ji velmi ráda. Ale večer s Českou filharmonií pro mě - jako pěvkyni - bude první velkou zkušeností. K interpretaci písní mám ovšem velmi blízko. Možná právě proto, že jsem je zpívala již na studiích a pak především na Janáčkově akademii, kde jsem si rozšiřovala repertoár a prohlubovala interpretační možnosti u paní profesorky Jarmily Hladíkové, která byla svou interpretací písní vyhlášena. Velmi ráda se věnuji vedle divadla a koncertů s operním repertoárem, písňovým recitálům. I když je to mé první setkání s interpretací Mahlerovy písně, už teď cítím, jak mi celá symfonie přirostla k srdci.

Jak došlo ke spolupráci s Českou filharmonií?

Vše bylo domluveno ještě s panem Bělohlávkem. Ten byl přítomen na Janáčkově festivalu 2014 v Brně. Shodou okolností navštívil i studentské představení opery Příhody lišky Bystroušky od Leoše Janáčka. Já zpívala lišku a on hledal obsazení pro koncertní provedení Jenůfy v Londýně a v Praze. Bezprostředně na to mě oslovili z České filharmonie, zda bych v tomto díle nechtěla zpívat roli Jana. Takto jsme se po roce s panem Bělohlávkem seznámili, spolupráce dopadla dobře, všichni byli spokojeni a pan Bělohlávek mě v lednu znovu oslovil. Tentokrát mi nabídl spolupráci na sopránovém sólu v Mahlerově 4. symfonii na podzim téhož roku. Neváhala jsem ani minutu a řekla ano. Takové věci se neodmítají. Dílo jsem neznala, ale po prvním poslechu jsem ještě zavolala své nynější profesorce Evě Blahové, aby mi o tomto partu řekla více. Došlo tedy k potvrzení dvojímu. V březnu jsme se pak ještě s panem dirigentem setkali na korepetici v Brně. Řekl mi pár slov, která si budu pamatovat navždy.

Foto © Marek Olbrzymek
Foto © Marek Olbrzymek

Změnil-li se dirigent, znamená to pro Vás něco odlišného? Pochopitelně jste se těšila na spolupráci s Jiřím Bělohlávkem. Dirigovat bude Jakub Hrůša.

Jakub Hrůša je žák pana Bělohlávka a vedení České filharmonie nemohlo jistě vybrat lépe. Je samozřejmě pravda, že jsem byla plná očekávání ze spolupráce s panem Bělohlávkem. Jsem temperament, na který velmi dobře působí klidnější povahy s laskavým přístupem a pan dirigent na mě působil velmi zklidňujícím a pohodovým způsobem. Rozuměla jsem mu a měla jsem jistotu, že když se vedle něho postavím, budu se cítit v dokonalé pohodě. Samo sebou mě mrzí, že toto nenastane. Můj výkon však nemůže ani tato událost ovlivnit. Jako vždy se budu snažit podat to nejlepší ze sebe.

Spolupráce s panem Hrůšou bude vůbec první?

Ano a neskutečně se na ni těším. Je to velká osobnost, kterou jsem mnohokrát viděla za dirigentským pultem, a vždy se mi jeho pojetí nesmírně líbilo. Jsem si jistá, že to bude výborná spolupráce.

A je otázkou, kdy by vlastně začala v budoucnu Vaše umělecká spolupráce s panem Hrůšou, nestalo-li by se to, co se stalo...

Přesně tak. Můj život je absolutním důkazem toho, že vše se děje tak, jak má a vše do sebe geniálně zapadá. Už jen to, že mě tak velká umělecká osobnost, jako byl Jiří Bělohlávek, oslovil a dal mi tím takovou důvěru, je pro mě nedocenitelné. Dal mi důležitý impulz a pocit, že na to mám a že jdu správnou cestou. Setkání s ním pro mě bylo v tomto směru stěžejní.

S panem Bělohlávkem máte hezkou fotku!

Ano, ta je z Londýna. "Odchytla" jsem si ho tam! Myslím, že se mu po celém koncertě už moc nechtělo, ale fotka se náramně povedla.

Jak se budete cítit, až budete ke konci večera, kdy už orchestr spoustu hudby zahrál a posluchač spoustu hudby slyšel, před všemi zraky přicházet na pódium přeplněného Rudolfina? Myslíte už na tyto pocity?

Myslím na ně a představuji si je už delší dobu. Psychicky jsem se na to už připravila. Velká trémistka nejsem. Hudba mi vždy spíš pomáhala, byla pro mě sítem toho, co vše na člověka působí, co ho v běžném životě ovlivňuje. Já se na pódiu cítím opravdu dobře, a čím významnější událost mě čeká, tím lépe se při jejím odehrávání cítím. Určitá nervozita jistě bude, ale spíše ta motivující. Jako spousta jiných i já potřebuji velké cíle. Napětí, když jde o něco nového nebo nečekaného, je vždy blahodárné a pozitivní. Už jsem přeci jen stála před početným publikem na několika zajímavých místech. Ale samozřejmě toto bude velmi výjimečná zkušenost.
Foto © Marek Olbrzymek
Foto © Marek Olbrzymek

Klavírista, houslista či pěvec jde v jiných dílech často na pódium s dirigentem. Vy půjdete sama, abyste na konci večera ve zhruba osmi minutách zazpívala svůj part. Být mnou, přišlo by mi, že jdu pozdě, že jsem něco prošvihl...

Ano, je to specifické, velmi specifické. O strach se ale nejedná a velice se na to těším.

Jak byste popsala konkrétněji svou přípravu. Jsou Vám k užitku třeba i nahrávky?

Přiznám se, že nahrávky neposlouchám příliš ráda a neposlouchám jich příliš mnoho. Trošku mě to svazuje. V tomto případě tedy spíše jen v počátku příprav a s velkým předstihem. Mahlerovu 4. symfonii jsem si samozřejmě několikrát poslechla, a to za účelem představy o celém dílu. Abych se dokázala vcítit do hudby, abych byla její součástí. Musím uzavřít celek a být s ním v přirozeném souznění. Poslechla jsem si více nahrávek, zkoumala jsem jejich odlišnosti a vybrala tu, která mi byla nejbližší. Důležitá je také jazyková stránka. Němčinu jsem probírala jak s profesorkou zpěvu, tak s profesorem a zároveň rodilým mluvčím na akademii a ledasco mi, co se týká nuancí ve výslovnosti, ujasnila právě nahrávka. Nyní už více než pět měsíců nahrávky neposlouchám. Ve chvíli, kdy už mám v rukou noty a v pěveckém partu se slušně orientuji, nepovažuji za moc dobré nechat se ovlivňovat jinými interprety. Teď jsem v okamžiku, kdy probíhají korepetice. Opakování textu a "čištění v hlavě". S orchestrem bude jedna zkouška den před koncertem, poté druhý den generální zkouška a večer koncert. Hrajeme dvakrát, tedy celkem se bude s největší pravděpodobností jednat o čtyři provedení s orchestrem. Velmi ráda jsem za osobní schůzku s panem Hrůšou. Ta je pro mě velmi důležitá, abychom se poznali a řekli si ke všemu několik slov. Tyto výzvy mě velmi těší a věřím, že vše bude probíhat s lehkostí a úsměvem.

O Mahlerovi se bohužel běžně píše jako o Rakušanovi, mnozí z nás jej považují za Čecha. Je to složité. Jak vnímáte jeho osobnost Vy?

S osobností Gustava Mahlera jsem se zatím nesetkala tak blízce, abych ho mohla posuzovat. Jeho hudbu jsem slyšela prvně asi před deseti lety. Za studia jsem slyšela nahrávky, ale s živým provedením jsem se setkala až na vysoké škole. Ale už když jsem slyšela Mahlerovu hudbu poprvé, tak se mi velmi líbila pestrost a barevnost jakou se hudebně vyjadřoval. Pro mé moravské srdce má ke mně taková hudba hodně blízko a myslím, že ho můžeme považovat za našeho koloritem i temperamentem. Jeho umělecké srdce ovšem patří všem, škatulkován však bude stále.

Dostala jste se třeba na místa, kde se narodil a kde působil? Láká Vás či pomáhá Vám návštěva těchto míst, abyste se mohla vcítit do jeho ducha?

Na těchto místech jsem prozatím nebyla, ale třeba je v budoucnu navštívím. Mám velmi ráda architekturu, malířství, přírodu a celkově ducha prostředí, ve kterém se v danou chvíli nacházím. Což je inspirativní, ale skutečně tím nejdůležitějším je pochopit hudbu autora. Protože myslím, že tou vyjadřuje sám sebe a odráží i to kde žil.
Foto © Marek Olbrzymek
Foto © Marek Olbrzymek

Sopránové sólo v Mahlerově čtvrté symfonii má představovat dítě. Je potřeba se do jeho role nějak stylizovat?

Já jsem v hloubi duše pořád velké dítě, takže se dá říci, že budu "jen" přirozená. V opeře ztvárňuji mladé dívky, kluky i děti ať už je to Zerlina, Jano či Liška, která se však za jeden operní večer proměňuje z lištičky přes mladou, živelnou lišku až po liščí mámu. Mám k tomu blízko temperamentem i hlasem. Určitá přirozená, čistě dětská či určitým způsobem "nezatížená" emoce v hlasu hraje v sopránovém sólu Mahlerovy 4. symfonie významnou úlohu. Je potřeba vycházet z určitého typu zpěváka, ale důležitá je hlavně schopnost naplnit hudbu zpěvem, který jde ruku v ruce se skladatelovým záměrem.

V textu se objevuje jméno Marta. Bude to tedy možná první autentické provedení na české půdě? Ona byla dle evangelického textu hospodyňkou, kuchařkou, praktickou a silnou ženou, která též snad i zkrotila draka...

Ano, ten text je sám osobě velmi zajímavý. I když člověk prochází doslovným překladem, je třeba si dohledávat souvislosti a kontext, aby zde byl výraz třeba právě té Marty, kterou jste popsal. Obsah slov je velice důležitý a to mě baví i na Janáčkovi. Vše je propojené a naplňovat text spolu s hudbou je zajímavým procesem.

Jste v osobním životě tou Martou, o které nyní hovoříme? Řeklo by to o Vás Vaše okolí?

Páry mám asi dost. Nevím, jestli by o mě přátelé řekli, že krotím i draky, ale potvrdili by zcela jistě, že energie je ve mně hodně. Jsem z hor a z vesnice, tam je energie třeba!

www.reichelova.com

www.jakubhrusa.com

www.ceskafilharmonie.cz

Ptal se Miloš Bittner

Fotogalerie - Gustav Mahler (Copyright © ElegantClassics)