Velká uživatelská recenze ambiciózních sluchátek Yamaha HPH-MT8

01.04.2020

V našem přehledu sluchátek se stručně zmiňujeme o značce Yamaha, konkrétně o modelu HPH-MT5. Ten byl na trh uveden spolu s HPH-MT8 před pár lety a doplnil tak model MT7, jenž se k zákazníkům dostal o něco dříve. Zcela zásadní rozdíl je, že MT7 nemá odpojitelný kabel a jiný je též tvar nástavců mušlí, který je kruhový oproti elipsovitému, což se samo sebou odráží i ve tvaru náušníků. Zatímco MT7 se mi do rukou nedostala, s MT5 mám zkušenosti dlouhodobé a MT8 jsem se v posledním týdnu věnoval velmi detailně. Pojďme tedy na to.

MT5 se prakticky od prvního seznámení profilovala jako výtečná sluchátka pro poslech rockové muziky a částečně i jazzu. Jejich solidní a přesvědčivě výrazný basový koberec přechází ke skvostně podaným středům a pěkně čitelným výškám. Jejich propozice ovšem v žádném případě neumožňují sluchátka využívat k poslechu klasické hudby - smyčce zde nejsou smyčce tak, jak je lze slýchat živě a jejich temné ladění neprosvítí ani akustika Rudolfina ve spojení s špičkovými nástroji České filharmonie (viz. například nahrávka kompletních symfonií Petra Iljiče Čajkovského se Semjonem Byčkovem u labelu Decca). MT5 mám velmi rád a používám je dosti často, jejich limitem je ovšem úzké využití.

Zatímco MT5 by tedy bylo možno u více žánrů poslouchat pouze v momentě, kdy by posluchač nevěděl, jak diametrálně jinak a věrněji je možné akustické nástroje do ucha přenést, MT8 tuto záležitost s velkým přehledem řeší. Začněme ale za účelem ucelenosti povídání o sluchátkách YAMAHA HPH-MT8 od začátku. K dispozici jsou v jednom barevném provedení, balení obsahuje mnou preferovaný rovný kabel o délce 3 metrů (v dobré ale nikterak oslnivé kvalitě - za lepší považuji ten dodávaný k AKG K361, Audio-technica M50x či Roland RH-300) a alternativu v podobě kroucené verze se základní délkou 1.2 metrů. Nekroucená varianta o délce 1.2 m (stejně jako u modelu MT5, kde není ani kroucená verze), kterou bych též k užívání velmi uvítal, přibalena bohužel není. Je to mrzutost, protože si jsem jist, že by její přítomnost rozšířila počet potenciálních zájemců o tento produkt.

Hmotnost sluchátek uzavřeného typu je 350 g (bez kabelu), měniče v mušli umístěné s náklonem cca 15° mají průměr 45 mm (kolem osy se otáčejí zcela), kmitočtový rozsah je 15-25000 Hz, hodnota citlivosti je na velmi pěkné hodnotě 102 db/mW, impedance je uváděna s údajem 37 Ohmů. Dvě posledně jmenovaná čísla naznačují, z jakého důvodu vypichuji nepochopitelnou nepřítomnost krátkého přímého kabelu. Poradit si člověk musí, a díky odpojitelnosti naštěstí může, sám.

Sluchátka jsou skládací a k jejich transportu pomůže přibalený kvalitní sáček. Mušle se vyklápí do stran v úhlu do cca 12°, velepříjemně působí čalounění umělou kůží, kterým se mohou pyšnit náušníky. Mé prsty se v životě moc často takto příjemného materiálu nedotýkaly. Hloubka náušníků, jenž zcela překrývají uši, by mohla být větší, s celkovým rozměrem a pohodlností jsem ale spokojen. Až letní měsíce ovšem prokáží prodyšnost při delších posleších. Jistě jste si též povšimli hmotnosti, která není nejnižší, zde ovšem platí jedno pozitivní "ale". Sluchátka jsou celkově špičkově provedena, jejich robustnost včetně vhodně zvoleného přítlaku je kladem. a tak je vybalancování mezi použitými materiály, jejich tloušťkou, pohodlností a účelem použití na ideální úrovni. Když MT8 berete do ruky, nechápete se krásné ženy, jemné baletky typu, napadá mě nyní první kupříkladu Magdalena Matějková, chápete se jiné krásné ženy, sportovkyně typu Alysha Newman. 

Co se ovšem skrývá pod kapotou slavné japonské značky ve věci zvuku? Vodítkem pro objasnění mi byla různorodá alba. Spektrum hudebních stylů, pro které se konstruktérům "osmičky" podařilo zvuk připravit, je impozantní. Obraťme se znovu na mou milovanou Českou filharmonii. S jejím snímkem Čajkovského symfonií si velmi pěkně poradila sluchátka AKG K361, absolutní zoufalství ovšem předvádí vyšší model K371. Vrátím-li se k MT5, nejedná se o zoufalství, nýbrž o jiný rukopis, který neumožňuje poslech nahrávek tohoto typu. Je to tedy zcela jiná příčina, K371 mají rukopis pokřivený a tedy špatný, rukopis "pětek" je jednoznačně zarámovaný, a proto je akceptovatelný - a pro zcela jasný účel atraktivní. Už ale naplno k MT8. Jednotlivé smyčcové sekce jsou u nahrávky z Rudolfina příkladně rozvrstveny a dají se jednoznačně zachytit v prostoru, který je na uzavřený typ sluchátek nadstandardní. Housle znějí ve své překrásné svítivé nahotě, zatímco kontrabas dokáže zajet hluboko pod zem, aniž by rušil. Dřeva jsou delikátně měkká a v příkladné proporční rovnováze s burácejícími žesti. Tak jak dovedou být osmičky poklidné, přemýšlivé a vřelé, dokáží se proměnit i v bestie, která s fascinující úderností zprostředkují to, co chtěli během nahrávání hráči orchestru svému dirigentovi ukázat.

Nádherně se mi poslouchala Beethovenova druhá a šestá symfonie. Zde Jukka-Pekka Saraste řídí WDR Sinfoniorchester z Kolína nad Rýnem. Štědrá paleta barev, výborná dynamika a zosobněná duše německého skladatele, to byly prvky, které se k mým uším přirozeným způsobem dostaly a vlastně mě natěšily na poslech dalších symfonií z kompletu labelu Profil/Hänssler. 

Cheng duo (sourozenci Bryan Cheng - violoncello, Silvie Cheng - klavír) je úžasná dvojice muzikantů, která nahrála několik umělecky strhujících alb pro německý label audite. Ludger Böckenhoff, majitel a producent, je mnou považován za absolutního mistra zvuku, z velké řady nahrávek jsem neměl výhradu k žádné (na rozdíl od mnoha jiných labelů) a pokud bych měl jmenovat jedno ikonické jméno tohoto oboru, bylo by to jeho. Klavír (dvojalbum ruských autorů) má ve zvuku šíři ramen oštěpaře Andrease Hofmana a díky svým extra rychlým měničům mu Yamaha dává jiskrného účinku po celé klaviatuře. Violoncello je v tomto případě zemité, pevně posazené a harmonií oplývající.

Předchozím odstavcem jsem si trochu vzal půdu pro hodnocení schopností zvukového inženýra a producenta Edgarda Vertanessiana. Tento sympatický chlapík je rovněž čaroděj. Úzce spolupracuje s lotyšskou sopranistkou Marinou Rebekou a vysoce nadstandartní výsledky jsem měl možnost ochutnat opakovaně. Je to zatím jen menší počet záznamů, který mě vede k tomu, že o něm hovořím až na druhém místě. Ještě horké je album Elle u Prima Classic, na kterém Rebeka v doprovodu Symfonického orchestru St. Gallen, který řídí Michael Balke, zpívá francouzské operní árie. Její soprán zní přirozeně, nepřepnutě a čistě. Výšky jsou zaoblené a příjemné, hluboké tóny, kterých má pěvkyně také plné hrdlo, jsou znělé a dostatečně hmatatelné. Tak jak muselo být rozpálené tělo Mariny Rebeky při nahrávání těchto árií, tak je rozpálená tato nahrávka a velké díky náleží právě charakteru přednesu MT8.

Pojďme se nyní žánrově posunout, připravme se, je tu Rebecca Bakken a její album Things you leave behind. Vokály Bakken nemají ve vesmíru srovnání, kdo je jednou slyšel, nezapomene. Tak jak báječně Yamama vykresluje její hlas, kdy jej lze zachytit v pomyslném prostoru v náležité vzdálenosti od kapely, tak je příjemné zjištění, jak je vše rozloženo ve stereu. Vykreslování jednotlivých nástrojů lze přirovnat ke kresbě na papír - ovšem trojrozměrné.

Kinga Glyk je mladá Polka, skladatelka, baskytaristka a živel, který se sice v rámci svých kompozic dokáže ovládat, neznamená to ovšem, že by prostřednictvím její hudby měniče jakýchkoliv sluchátek neměly, co na práci. Opak je pravdou. Její instrument naše dnešní testovaná sluchátka podávají hbitě a rozhodně ne plaše. Japonské ventily na albu Dream velice zdařile a vláčně pouští i ostatní nástroje. Příkladem budiž rozjařený saxofon a příjemně dravé a zároveň vzdušné bicí. 

Když se ventily utrhnou, jsou tu kapely Def Leppard se stejnojmenným albem z roku 2015 a Metallica s "vysokooktanovým soundem" alba Hardwired to self-destruct. Nehovořím zde ovšem o ventilech těchto sluchátek, co do objemu vydrží vše a pokud jsem začátkem dnešního povídání psal o univerzálnosti, zde ji máte v plném lesku a znění. Koncentrovaná hutnost, absolutně top znějící elektrická kytara, zvířecí údery bicích a v nejlepším slova smyslu zničující a destruktivní basy, to vše je velká paráda, která dává zapomenout i na Českou filharmonii a tím myslím, jak nahrávky, tak živé koncerty.

Sluchátka se mi po týdnu "pálení" otevírají více a více, přijde mi, že druhý poslech téhož alba přináší další dimenzi zážitku. Nevím, jak zní MT7 a musím přiznat, že by mě to ve srovnání s MT5 a MT8 mimořádně zajímalo. Samotná přítomnost MT8 ze mě ovšem už nyní udělala velkého příznivce této značky (a jejího designu!) a budu s nadšením sledovat, jak nám budou v čase představovány další a další produkty.

Text: Miloš Bittner

Odkaz na oficiální stránky sluchátek YAMAHA