Velká uživatelská recenze neobyčejně atraktivních sluchátek SIVGA SV004

21.04.2020

Moje druhá podrobná recenze na sluchátka v kombinaci s konkrétně zvolenými alby několika hudebních žánrů tentokrát pokračuje u značky SIVGA. Pokud tento brand neznáte, ihned přiznávám, že jsem na tom ještě před zhruba měsícem nebyl jinak. Jsem nyní ovšem rád, že se situace změnila a mně se do rukou dostal materiál, který z ruky jen tak nepustím. Pojďme tedy k výzvě jménem "Sound Impression Via Genuine Art"!

Mnou bádaný typ nese označení SV004 a zaměřme se zprvu na to, co je u něho výrobcem udáváno za míry. V první řadě se zastavme u přívlastku otevřená, protože zase až tak otevřená v pravém slova smyslu nejsou. Lze zapomenout na to, že bychom svůj hlas při jejich nasazení slyšeli stejně tak, jako se to dějte například u AKG K702, Fidelio X2HR či Sennheiser HD599. U těchto typů otevřených sluchátek svůj hlas stále slyšíme v neposkvrněné formě, SV004 však nikoliv zanedbatelně vlastní hlas tlumí a přirovnat je tak nejlépe lze mnohem spíše k polootevřeným Beyerdynamic DT 880 Editon. 

Impedance je 32 Ohmů a stroj lze při velmi pěkné citlivosti 105 db/mW živit i kvalitním mobilním zařízením, čemuž odpovídají i rovné, poddajné a lehounké odpojitelné signálové kabely, které mají délku 2 m (ještě o metr delší kabel by mi rozhodně vyhovoval více) a 1.2 m, přičemž přítomnost druhého kabelu (s ovládáním) obal výrobku nepochopitelně skromně tají. A jsme-li nyní u obalu a výbavy krabice, tak ta je absolutně excelentní z pohledu grafiky, materiálu i obsahu a překonává o několik tříd cokoliv, co se mi kdy z elektronicky dostalo do rukou. Fotografie mluví za vše.

S hmotností 350 g nejsme u žádných školních vah, nicméně si zde podobně jako u MT8 bereme do rukou kus hmoty, který svým provedením nechává na nějaké ty desítky nepodstatných gramů navíc zapomenout. Titulek na krabici "The sound of nature" primárně naznačuje přístup k sluchátkům skrze jinou cestu, než je plast. Nádherně opracované dřevo, které opravdu voní, to jsou mušle, v nichž jsou ponořeny měniče o průměru 50 mm. Ty jsou umístěny mimo osu a jsou polohovány se sklonem zhruba 15 stupňů. Frekvenční rozsah není třeba jiný než 20 Hz až 20000 Hz a splňuje veškeré nároky mého posluchačského ucha. Pro domácí použití vůbec nevadí, že sluchátka nejsou skládací, mušle opatřené příjemně poddajnými a dostatečně hlubokými i rozměrnými náušníky hodícími se snad pro jakékoliv ucho, jsou ovšem otočné, což je fakt, který doma rovněž nevyužiji. Hlavový most patří k mohutnějším, nicméně jeho výtečné polstrování, které elegantně navazuje na špičkový kov, který příjemně studí, znovu hovoří o komplexní kvalitě, která je, vzhledem k tomu, co vídáme u mnohem etablovanějších značek, až neuvěřitelná. A dokud si tato sluchátka nevezmete do rukou, plně chápu, že ani neuvěříte tomuto textu. Však i já se na 004ky i po několika týdnech stále dívám jako na zjevení.

Jak to celé ale zní? Již po prvním poslechovém dni je jasné, že tato sluchátka nejsou ve svém projevu extrovertní a laděná pro hromotluky. Nerozpumpují se pro něco, co jim není vlastní, drží se zpátky, neohromí úderností bicích a elektrických kytar v rocku, hrají si zde prostě a nezaujatě. Pro jejich využití je třeba najít tu pravou hudbu - akustickou, přirozenou, výjimky ovšem i zde potvrzují pravidlo. Jaká to radost, že je to zvuk symfonického orchestru, který jim tak báječně sedí, že je to zvuk sólových nástrojů prvotřídních klasických instrumentalistů i mágů jazzu, který si s nimi užijete na maximum. Celkově je charakterizuje světlost, čistota, průzračný zvukový projev a podmanivá vroucnost. 

Jakousi tajemnou exotickou zabarvenost lze vnímat už při spuštění nového alba světově etablované Olgy Mykytenko. Doprovázející Bournemouth symphony orchestra řízený Kirillem Karabitsem se díky vysokému rozlišení ukazuje ve své nejryzejší podobě. SIVGA jeho nástrojové sekce vyslovuje vskutku krásně a je příjemné je díky našim uším takřka "číst". Hlas Mykytenko je zabiják, kterého chcete potkat ve tmě. A vskutku, poslouchejte pozdě večer, zhasněte si a ponořte se do šíře jejího sopránu. Středy dává SIVGA jako z učebnice, nahrávka labelu CHANDOS Vás rozhodně nenechá usnout.

Plnou hrst dynamického projevu velkých měničů lze stejně jako u britského orchestru vnímat i u nahrávek Leonarda Slatkina s americkým Saint Louis symphony orchestra. Pro účel referenčního poslechu jsem si vybral modernistické skladby 20. století, jenž s velkým úspěchem zkomponoval John Corigliano (narozen 1938). Opusy Tournaments, Elegie a Fantazie měly hebké smyčce a impozantní razanci žesťových nástrojů, co ovšem zaujalo nejvíce, byl klavír Barryho Douglase v půlhodinovém klavírním koncertu, který měl dostatečnou šíři a působivý lesk v celém harmonickém spektru. U kontrabasů bych uvítal přesnější a hbitější účinek, basy zde celkově lehce zastíraly spodek středního kmitočtového pásma. 

Ještě zůstaňme v USA. Neskutečně mě lákalo zjistit, jak bude znít Prokofjevova kantáta Alexander Něvský v podání Utah symphony řízeného Thierry Fischerem. Jeden z nejzajímavějších snímků, které byly vydány v loňském roce vydány, a který jsem si tak oblíbil poslouchat v katedrále nesoucí jméno X2HR, je počinem nahrávací společnosti Reference Recordings. Zde výzva pro sluchátka SIVGA dopadla dobře, nicméně opakuji, že dobře. Akustické kvality koncertní síně Maurice Abravanela se zejména v šíři a celkové kompaktnosti celku (mezzosopranistka Alisa Kolosova, dva univerzitní sbory a ohromný orchestrální aparát) nevyprofilovaly jednoznačně.

Kombinace, která ovšem nezafungovala vůbec, je nahrávka ansámblu, který si říká Camerata du Léman. Ta dle údajů vydavatele (špičkový label Pentatone) vznikla ve studiu Ernesta Ansermeta v Ženevě (zřejmě prostory rozhlasu) a Souvenir de Florence (1890) jsou přes sluchátka SIVGA prakticky neposlouchatelné. Ohromně ostré výšky a celková vyprahlost nahrávky nejde ovšem na vrub pouze dnešním recenzovaným sluchátkům, napůl nese vinu nahrávací tým. Lépe, ale přesto i tak velmi špatně zní Čajkovského partitura i na Yamaha MT8 či AKG K702. Nejzajímavější je na této kauze ovšem fakt, že druhé dílo disku, Mussorgského Obrázky z výstavy v aranžmá Simona Bouvereta, jsem si užíval pěkně a instrumentální čistota a autentičnost zvuku jednotlivých osazených nástrojů byla vyvážená, decentní a pěkná. Jako by obě díla nahrával a do finální podoby připravoval jiný tým. 

U Pentatone ještě zůstaňme, a to hned dvakrát. Old Souls je album, na kterém doslova září flétnistka Gili Schwarzman. Violoncello nám jistě známější Alisy Weilerstein je pěkné, pružné a líbivé, zvuk flétny Schwarzman je ovšem pohádkou, která vše dovršuje tím, jak dokáže zaujmout ve slavném Smyčcovém kvartetu Antonína Dvořáka (č. 12 op. 96 "Americký") upraveným Guyem Braunsteinem (housle) pro flétnový kvartet. Skvostný poslech a bravo SIVGA! Znáte ale nástroj Šeng? Jsou to jakési varhany rozehrávané ústy a chcete-li jejich zvuk poznat, nabízí se příznačně nahrávka čínské šengice (?), šengovny (?), šengovnice (?) - samozřejmě myšleno v žertu, zkrátka hráčky na nástroj Šeng jménem Wu Wei! Uznávané uskupení Holland Baroque s touto umělkyní u Pentatone realizovalo album s názvem Silk Baroque a to je na ploše takřka sedmdesáti minut procházkou, na kterou v kombinaci SIVGA vs. Šeng nezapomenete.

Poslouchal jsem celého Tristana a Isoldu s Danielem Gattim (C Major) z Říma, velmi pěkné a zcela uspokojující, zabrousil jsem k symfonickým skladbám Williama Bennetta s BBC Scottish symphony orchestra (CHANDOS), bavilo mě to. Nevynechal jsem jazzová alba - zmíním inspirativního Jacoba Younga a jeho Forever Young (ECM 2014), Johna Patitucciho a jeho Now (Concord 1998), pro úspěch jsem si to na "sivgách" zopakoval 2x, dostatek zvukové opojnosti bylo slyšet i u alba At home Avišaje Kohena (Sunnyside 2005). Abychom ovšem změnili lokál, doporučím poslech úplně jiné muziky: bez obav zkuste dvojalbum Scorpion (Drake) nebo Future Nostalgia (Dua Lipa), dostanete do uší to, co potřebujete. 

V celkovém hodnocení čistě akustického profilu (a v kontextu žánru, kdy jako nejvhodnější definuji klasiku a jazz) je nutno zůstat u srovnání otevřených a polootevřených sluchátek. Nekritické ohromení a hovoření v superlativech by bylo nefér vůči etalonům Philips Fidelio X2HR, AKG K702 a Beyerdynamic DT 880 Edition. Drze kvalitativně nadhodnocená a předražená sluchátka Sennheiser HD599 však mohou hanbou klopit zrak. SIVGA SV004 jsou vynikající volbou - nádherně vypadají, očividně vydrží velmi dlouhá léta, a co víc, překrásně a rozvážně velice často znějí v celém vnímatelném kmitočtovém pásmu. V čínském městě Tung-kuan (Dongguan) se odvedl ohromný kus poctivé práce a já se nemohu dočkat, že v budoucnu ochutnám její další díl - uzavřený typ SV006!

Text : Miloš Bittner

www.sivgaaudio.com

SIVGA SV006
SIVGA SV006