Recenze CD: Trio Sora hraje Beethovenova klavírní tria

23.12.2020
Foto © Trio Sora
Foto © Trio Sora

Letos byla přetržena nit, Norny ze Soumraku bohů své "Es Riβ" myslely zcela vážně. Bez náhrady byly z dějin kultury vytrhány celé kapitoly, narušila se kontinuita jediné platné a správné společenské sounáležitosti - umění. Nezbývá nic, online prostředí je úsměvnou parodií a trapnou náhradou, která snad může být myšlena jen v žertu - či v zoufalství, má to k sobě blízko.

Zatím zůstávají nahrávky. Pro Beethovena se ve studiích nadchlo mnoho umělců, mistrovi obdivovatelé si mohou užívat, nabídka symfonických kompletů nových i těch, které vyšly v reedicích je do svého objemu neuchopitelná - přesto očekávání nebyla splněna zcela. Kde je například tolik chybějící a dlouhá léta nedostupný symfonický komplet Kurta Salnderlinga s Philharmonia orchestra? Ptám se Vás, šéfů z Warner Classics, ptám se Vás v rok velkého výročí.

Z kategorie snímků nových mě velice zaujal projekt tří dam říkajících si Trio Sora. Než to tady zavřeme, berte jako tip na album, které by ani nepotřebovalo propagaci, ovšem, byli-li by tu lidé v počtu větším než takřka žádní, kteří by si ho byli ochotni pustit, album by se díky svým uměleckým kvalitám šířilo jako dobrotivý a nikým nepřikrmovaný virus světem samo.

Velká poklona pianistce Pauline Chenais, její nástroj a její ruce hrají v až pro ucho blahodárném souznění. Umělkyně je dle mých poslechů výraznou uměleckou silou souboru, vše se jí podřizuje, avšak cestou přirozenou tak, že lze vyřknout i protimluv - Chenais hraje tak, aby nesobecky přenechala co nejvíce prostoru k vrcholnému výkonu i houslistce Clémence de Forceville a violoncellové instrumentalistce, jejíž jméno je Angèle Legasa.

Foto © Trio Sora
Foto © Trio Sora

Jedná se o nahrávku debutovou, studiovou a velmi zdařile technicky zaznamenanou. Kompletní Beethovenova klavírní tria jsou na velice pěkně zabaleném albu labelu naïve k dispozici na třech kompaktních discích a byla nahrána v říjnu roku 2019 a v březnu a červenci roku 2020 ve švýcarském La-Chaux-de-Fonds.

Pauline Chenais mimochodem hraje na úžasně šťavnatě znějící Bösendorfer a je to jeden z nejkomplexněji znějících nástrojů, jaké jsem kdy na audio záznamu slyšel. Jak moc hraje v této věci vliv právě technická zdařilost snímku či akustické nahrávací prostory je otázkou, nejlépe by bylo znát názor samotné klavíristky. Klavír je celkově historicky jeden z nejhůře nahrávaných nástrojů klasické hudby. Leckdy zní fádně, zbaven barev, ploše a unaveně, ne zde, tady je to na Philips Fidelio X3 křišťálová mísa plná nekonečně voňavého a barevného množství ovoce.

Foto © Trio Sora
Foto © Trio Sora

Angèle Legasa je ukázněný živel, sytost nástroje, která je tak žádána, by v jejím podání stačila pro violoncellistky dvě. Tón, který produkuje, je mnohovrstvý, sice spíše temnější, ne ovšem přes míru tak, aby nezapadal do celkového vyznění interpretovaného díla. Ostatně, jsou zde pro mě naopak lehce světlejší housle inspirativně přesně a zkušení hrající Clémence de Forceville. A byl-li to záměr, a já si to tak vykládám a toužím po tom, aby to byl odhad správný, že nejen tyto výtečné mladé hráčky, ale právě i akustické zabarvení jejich nástrojů, bylo vybráno zcela záměrně tak, aby vše vyznělo právě takto.