Recenze CD : Skvělé souznění Robina Ticciatiho a Haydna u Linn

23.12.2016

Britský dirigent italského původu Robin Ticciati, který se narodil roku 1983 v Londýně, má založeno na velmi úspěšnou uměleckou dráhu. Již ho slyšela i Praha a doufejme, že se tak znovu stane. Rodák z Londýna je od roku 2009 šéfdirigentem Scottish chamber orchestra, od roku 2014 šéfem operního festivalu v Glyndebourne, kde vystřídal Vladimíra Jurowského. Významné je jeho působení v Německu. V letech 2010 až 2013 byl hlavním hostujícím dirigentem Bamberských symfoniků, od sezóny 2017/18 se stane hudebním ředitelem u výtečného Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, kde vystřídá Tugana Sokhieva.

Ticciati aktivně nahrává. Vzpomeňme nedávný vydařený snímek Dvořákovy deváté symfonie a Brucknerovy třetí mše s Bamberskými symfoniky u vydavatelství Tudor, obrazové záznamy Evžena Oněgina z Covent Garden (se Simonem Keenlysidem v hlavní roli) a Petera Grimese z milánské La Scaly (v hlavní roli John Graham-Hall) na labelu Opus Arte. V neposlední řadě je třeba jmenovat i komplet Schumannových symfonií se Skotským komorním orchestrem na značce Linn. Právě u této skotské nahrávací společnosti vyšel i disk s třemi symfoniemi Josepha Haydna, na kterém můžeme opět poslouchat, jakým způsobem Ticcati pracuje se Skotským komorním orchestrem.

Toto těleso, jehož hudební základna se nachází v Edinburghu, bylo založeno v roce 1974 a jeho hlavním hostujícím dirigentem je Francouz Emmanuel Krivine (od sezóny 2017/18 šéfdirigent Orchestre National de France). Ticciati si z Haydnova symfonického odkazu vybral dvě velmi málo nahrávané a uváděné symfonie (č. 31 a č. 70), ke kterým naopak přiřadil jednu z nejhranějších. Ta nese pořadové číslo 101 a je též velmi známa svým označením "Hodiny". Druhá část s označením "andante" připomíná tikot hodin každému, jsou to však jiné motivy, které prozařují celým tímto vyspělým dílem, a pro posluchače je radostí poslouchat báječně vyvážený a zvukově barevný orchestr, který Ticciati vede precizní rukou s důrazem na detail a zpěvnost každého hudebního nástroje. Šťavnatý zvuk technicky skvěle vybaveného ansámblu ze Skotska přímo dýchá Haydnovou dobou, respektuje její atmosféru a věrným způsobem nám ji servíruje v příkladné zvukové kvalitě! Koncertní síň Usher Hall v Edinburgu, kde se natáčelo v lednu a únoru roku 2015, se zdá být přímo ideálním místem pro nahrávání středně velkého hudebního tělesa.

Je nutno se přiznat, že to nebyla symfonie č. 101, ba ani okouzlující symfonie č. 70, kvůli kterým jsem na první pohled zatoužil vložit si SACD disk firmy Linn, jejíž mottem je slogan "Just listen", do přehrávače. Lákal mě zejména poslech symfonie č. 31, která nese podtitul "Hornsignal". Byla to totiž právě tato symfonie, ve které Haydn za svého působení na dvoře knížete Esterházyho (též ještě v symfoniích č. 13, č. 39 a č. 72) použil kvarteto lesních rohů. Ty v plné síle hrají vstupní fanfáru díla a též jí první větu zakončují. Stavebně velmi zajímavé adagio je následováno okouzlujícím menuetem, po kterém již zní překrásná finální věta, jež je opět zakončena zmiňovanou fanfárou lesních rohů. Dílo má osvěžující náladu, skotačivá tempa a noblesní části, ve kterých se sólových partů ujímají i další nástroje.

Skotský komorní orchestr hraje Haydna s fantastickým nábojem, technickou bravurou a vytříbeným citem pro zvukovou kvalitu a působivost. Robin Ticciati tak s tímto výtečným ansámblem posluchačům připravil téměř osmdesát minut nádherné hudby všemi milovaného hudebního skladatele Josepha Haydna.