Recenze CD: Mahlerova 6. symfonie – luxusně zabalená, luxusně zahraná ve dvojím provedení

31.12.2018

Jedna dlouhá éra se uzavřela, Simon Rattle se loučil s Berlínskými filharmoniky, nahrazuje jen Kirill Petrenko. Následuje dvojí jistota. Simona Ratlla čeká plodná práce a jisto jistě i mnohé nahrávání u London symphony orchestra (nejen pro jejich vlastní label), Kirilla Petrenka, konečně (!), vzhledem k světové pozici Berlínských filharmoniků, čeká nahrávání pro Berliner Philharmoniker Recordings a s největší pravděpodobností též pro další zaběhnuté nahrávací a vydavatelské společnosti.

To, co nyní v rámci svých aktivit do světa vypouští label BPR (tedy Berliner Philharmoniker Recordings), je z hlediska přístupu ke kvalitě a celkovému designu vydávaných alb to nejzajímavější a nejpovedenější, co v této branži existuje. Příště recenzovaným titulem bude komplet Beethovenových klavírních koncertů (BP, Ratlle, Mitsuko Uchida) v albu, jenž bude obsahovat 3 CD, 2 blu-ray a poukaz pro stažení digitálních souborů v té nejlepší myslitelní kvalitě. Nyní se včak zaměřme na skvost mezi symfoniemi - skvost s pořadovým číslem 6 českého skladatele Gustava Mahlera.

Z poutavě graficky provedeného balení s mnoha fotografiemi na nás jako tři malá štěňátka z boudyvykukují dva CD disky a jeden blu-ray disk. Na tom nalezneme kromě výborně zpracovaného dokumentu o působení Rattla u německého top orchestru (Echoing an Era - režie Eric Schulz) také zvukovou stopu bez komprimace a obrazový záznam koncertu s Mahlerovou šestou symfonií (2018). Je na každém z posluchačů a jeho preferencích, zda se nenechat rušit obrazem a pouze se soustředit na tóny - tedy efekt, kterého nelze příliš docílit na živém koncertě anebo zda při poslechu sledovat i obrazový záznam s velmi připravenou a pozornou režií, jejíž vedlejší efekt, ať chceme nebo ne, způsobuje odklon od pozornosti k reprodukovanému zvuku. Kombinovat lze samozřejmě obojí, alespoň jednou by si každý, kdo si tento titul pořídí, jeden ze způsobů dopřát měl.

Jak v záznamu z roku 1987, tak v tom z roku 2018, lze nalézt Rattlovu nesmazatelnou a nepopiratelnou uměleckou stopu. Ač je zde rozptyl téměř třiceti let, přístup britského dirigenta k českému skladateli je zaměřen na miniaturizaci velkých ploch v maličké celky, které Rattle dokáže rozebírat s takřka stejně čitelným a pochopitelným způsobem, jako Stephen Hawking činí se záhadou jménem hmota a vesmír. Jestliže od první do poslední symfonie Mahlerova hudba vesmír připomíná, již jalo mladá dirigent Rattle našel správný styl, který nyní na vrcholu svých sil korunuje tímto provedením šésté. Je otázkou, kam se posune v další kariéře, může to být dalších dvacet let, kdy bude vykonávat toto záviděníhodné umělecké řemeslo. Nevěřím, že by se v Londýně nepustil do nahrávání dalšího mahlerovského kompletu, jsem si jist, že i London symphony orchestra chce mít vedle integrální nahrávky s Gergievem (ten nyní nahrává Mahlera pro label Mnichovských filharmoniků, není ovšem zatím jasné, zda kompletního, na světě je č. 2 a č. 4) i takovou, pod kterou bude podepsán chlap "místní". Čas tedy ukáže, zda se budou další generace přiklánět (a nejen ohledně šesté) k rannějším snímkům z let osmdesátých a devadesátých, či k těm z prvního či druhého desetiletí nového tisíciletí nebo k pozdějším. Každopádně nahrávky se City of Birmingham symphony orchestra, tak jak je nedávno nově vydal label Warner classics (dříve EMI), berme významně v potaz. Mají co říci.

Na závěr připomenu, že Česká filharmonie chystá Mahlerův komplet s Byčkovem a to ještě nebyl ani doceněn ten, který uskutečnil Zdeněk Mácal. Těším se ovšem na přímé srovnání. Z Mácalových snímků, které znám (2, 3, 4, 5, 7) je ovšem jasné, že je laťka velmi vysoko a mnozí by z toho byli možná překvapeni. Však své přátele někdy postavme před experiment. Vložme jim, až bude mít Byčkov hotovo, tajně do přehrávače místo jeho nahrávky tu Mácalovu, sami uvidíte, jak bude jeho práce vychvalována do nebes!

www.berliner-philharmoniker-recordings.com