Labutí jezero v Národním divadle v Praze v choreografii Johna Cranka

29.03.2019

© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu
© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu

Však víte, jak to v životě je. Něco si moc a moc přejete a ono se to nesplní. Sedíce pod modrou oblohou na hrázi rybníku Žabakor, píšíc tyto řádky, nechávám své oči poletovat po hladině, přemítajíc, zda alespoň zde přeci jen nezahlédnu Nikolu Márovou, první sólistku Baletu Národního divadla v Praze, kterou jsem si moc přál vidět při premiéře (28. března 2019) baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského v choreografii a režii Johna Cranka. Byla to ovšem moldavská primabalerína Alina Nanu, která dostala možnost své taneční umění předvést právě v nejvíce slavnostní večer. Zamrzí to a zklame jen z určitého úhlu pohledu. Ten, kdo se oprostí od původních očekávání vidět právě naši úžasnou a tanečnici, si s velkým zájmem a nadšením samo sebou užil i velkého výkonu Nanu. K této skupině se zde hlásím i já, baletní večer to byl nezapomenutelný a Nanu patřila k tomu nejzářivějšímu, co bylo možné v rámci večera zhlédnout.

© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu
© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu

Nastudování základního stavebního kamene světového baletního repertoáru byla věnována velká mediální pozornost. Praha sáhla po choreografii, jejíž světová premiéra se uskutečnila již v roce 1963 v provedení Stuttgartského baletu. Česká premiéra a série prvních představení se v Národním divadle uskutečňuje právě v těchto dnech. Lev Ivanov a Marius Petipa (krásná česká přezdívka "Pepita" se zatím příliš neužívá), dvě jména, která navždy zůstanou vzorem - ať už je to vzor pro Bavorský státní balet v Mnichově (Ray Barra), Vídeňský státní balet (Rudolf Nurejev), Státní balet v Berlíně (Patrice Bart) či Královský balet v Londýně (Liam Scarlett), tvoří základní předpoklad k tomu, aby obecenstvo z jednotlivých divadel odcházelo spokojeno a plně oslněno takovými tanečními prvky a takovými hudebně-choreografickými zážitky, které si právě pro Labutí jezero vysnilo.

© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu
© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu

A potvrzuji, jsou-li jádrem představení takové dvojice, kterými mi letos v únoru byly Liudmila Konovalova a Roman Lažík (Vídeň) či loni v říjnu Yolanda Correa a Marian Walter (Berlín), či právě včera Alina Nanu (Odetta i Odilie) a navýsost precizní Nikita Chetverikov (princ Siegfried), divák se stává součástí snu, pohádky, která tím nejopravdovějším způsobem zpříjemní prosté životní bytí. Scény na břehu jezera, tedy jednání druhé a čtvrté, měly velkou atmosféru, labutě dýchaly spolu, spojily ve svém účinku v jeden příkladně semknutý celek, pohled to byl malebně bílý. Sophie Benoit i Aya Watanabe excelovaly, účinku dosáhl i Marek Svobodník jako čaroděj Rotbart.

© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu
© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu

V prvním dějství zaujal spolehlivý a vždy elegantně tančící Matěj Šust (Benno), šestice tanečnic zde pak prokázalo vysokou uměleckou vyrovnanost celého ansámblu - Miho Ogimoto, Ayaka Fujii, Evgenia Chetverikova, Abigail Bushnell a Minhee Kang. Asijské dívky vůbec jsou v Baletu Národního divadla zajímavou a atraktivní esencí. Třetí jednání pak přineslo dějově vítaný kontrast - proklatě svůdnou, rytmicky čistou a dynamicky působivou španělskou princeznu Michaelu Wenzelovou a též věrohodně autentickou princeznu Ruskou, Martu Máchovou Drastíkovou.

© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu
© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu

O překrásné kostýmy se postaral Josef Jelínek, pohádková scéna (někdy možná až moc) byla k prospěchu věci svěřena Martinu Černému. Večer se podařil i Orchestru Státní opery Praha, který až obdivuhodně jemně a způsobně vedl Václav Zahradník. Potěšilo to právě v tento večer dvojnásob, potřebná orchestrální úroveň byla nezbytná, situace si to vyžadovala a je vhodné i tímto směrem poslat poděkování.

© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu
© Foto ND Praha - Martin Divíšek a Serghei Gherciu

Na Labutí jezero se můžete vydat do Národního divadla v Praze, rád zde také ale zmíním, že zrovna zítra v Plzni hostuje s Labutím jezerem baletní soubor z Ústí nad Labem v čele s výbornou japonskou tanečnicí, jejíž jméno je Mizuha Nagata. A kdo by snad chtěl vyrazit za hranice, věřte též, že se zítra odehrává i premiéra Labutího jezera v Saské Kamenici, chcete-li v Chemnitzu. Já však zůstávám a nocuji u Žabakoru. Nedoletí-li Nikola sem, chystám se objíždět další zdejší malebné rybníčky... Kdo si počká...

© ElegantClassics - Mizuho Nagata (Ústí nad Labem)
© ElegantClassics - Mizuho Nagata (Ústí nad Labem)
© ElegantClassics - Liudmila Konovalova a Roman Lažík (Vídeň)
© ElegantClassics - Liudmila Konovalova a Roman Lažík (Vídeň)
© ElegantClassics - Yolanda Correa a Marian Walter (Berlín)
© ElegantClassics - Yolanda Correa a Marian Walter (Berlín)