Recenze CD: Franziska Pietsch a Josu de Solaun hrají Strausse a Šostakoviče u audite

25.12.2019

Label audite je výjimečný svým zvukem a toto tvrzení platí doslova ve dvou směrech. Jedním zvukem je myšlena kvalita a zvukový podpis každé jednotlivé nahrávky, za kterou vždy stojí Ludger Böckenhoff - zvukový mistr a majitel labelu. Není to plácání prázdnými slovy, kdo jednou slyšel nějaký snímek od audite a srovná jej třeba s produkcí DG, vítěz v podobě "malého" vydavatelství je na světě. Zvuk labelu může být a je myšlen jako norma pro umělecké kvality všech umělců, kteří pro něj nahrávají.

Zde se sešla fantastická, a přesto stále vcelku nespravedlivě málo známá houslistka Franziska Pietsch s famózním klavíristou, jehož jméno zní Josu de Solaun. Na albu, které bych bez jakýchkoliv pochybností zařadil mezi tři nejlepší CD, která jsem letos slyšel, se nachází díla, která od sebe datem vzniku dělí obrovská vzdálenost. Osmdesát let je však příliš málo na to, aby k sobě dílo mladého Richarda Strausse a starého Dmitrije Šostakoviče nešlo zařadit.

Straussova sonáta Es-Dur op. 18 je posluchačsky přívětivé a k ostatním dílům autora kontrastní dílo, které si užijete zejména v krajních větách. Neznamená to ovšem, že by druhá věta označená jako improvizace - andante cantabile neměla své kouzlo, kompozičně dle mého soudu ovšem lehce zaostává.

Skvostem tohoto alba je ovšem Šostakovičova sonáta pro housle a klavír op. 134 a skvostem je jak kompozičním (může aspirovat na jedno z nejvýznamnějších děl historie hudby vůbec), tak co se týká interpretace dua Pietsch a Solaun. Perfekce, kterou musíte slyšet a je možno slíbit, že pokud zavřete oči, budete ji i vidět.

Nahrávalo se v říjnu roku 2018 v Jesus-Christus Kirche v Berlíně a není bez zajímavosti, že pianista tóny tvořil za pomoci nástroje Shigeru KAWAI SK-EX. Výsledek hovoří za vše a je na čase si uvědomit, že jedinečnost zvuku značek Steinway, Bösendorfer a dalších je již jen překonaný mýtus. Hrají výtečně, ale ne lépe.