Stefan Vinke jako Parsifal a Kathrin Göring jako Kundry v Lipsku

10.04.2018

Oper Leipzig © Tom Schulze
Oper Leipzig © Tom Schulze

Zpravidla už jen jednou za rok mají v posledních obdobích diváci v Lipsku možnost spatřit inscenaci Parsifala tak, jak jsi v roce 2006 uvedl v život režisér Roland Aeschlimann. Velmi pěkná produkce, jejíž základem jsou kostýmy z rukou Susanne Rasching potěší všechny, kdo chtějí Wagnerova Parsifala prožít v klasickém kabátu.

V pořadí šestadvacáté představení Parsifala dirigoval Anthony Bramall a to velmi pozvolně až rozvážně. Velkou partituru si s orchestrem Gewandhausu viditelně užíval, zřetelně nechal některá místa rozložená tak, aby vynikla a mohla tak plně zapůsobit. K tomuto měl i velké pomocníky ve dvou spoluúčinkujících sborech (sbormistři Alessandro Zuppardo a Sophie Bauer). Navodily mystickou a nadpozemskou atmosféru a spolu s hlasem, který se linul shora (Sandra Janke) zcela jistě vnukly nejednomu posluchači hluboké myšlenky o podstatě a fungování všeho jsoucna.

Po nedávném fantastickém záskoku při premiéře Tannhäusere bylo v hlavní tenorové roli v Oper Leipzig opět možné spatřit jednoho z nejkvalitnějších pěvců současnosti, Stefana Vinkeho. Německý pěvec je mistrem stupňování svého výkonu, a tak se mohlo ke konci večera zdát, že snad ani se spadnutím opony nebude chtít přestat zpívat. Výborná intonace, zřetelná artikulace, zářivé výšky a ve všech polohách kultivovaný přednes, to vše zdobilo jeho komplexní výkon.
Oper Leipzig © Tom Schulze
Oper Leipzig © Tom Schulze

Ve výborném světle, ostatně jako vždy, se představila novodobá německá tajná zbraň Kathrin Göring. V roli Kundry jsem slyšel mnoho pěvkyň, které jsou všeobecně považovány za mistrné interpretky této role, Göring k nim bez jakýchkoliv kompromisů patří. Navíc je třeba dodat, že k jejím výsostným atributům patří i její vizáž, kterou jí může drtivá většina ostatních pěvkyň závidět. Věřme, že se umělkyně v budoucnu přesune i na jiná pole, než je to lipské. Zaslouží si to jak ona, tak divák, který operu poslouchá mimo toto překrásné saské město.

Velmi dobrým (nic více) Gurnemanzem byl basista Rúni Brattaberg. Svému pojetí role dal vážnost i majestát, k vrcholným výkonům jmenovaným výše se však tentokrát nepřidal. Německý barytonista Kay Stiefermann se předvedl jako sebevědomý Klingsor. Jeho výstup byl velmi přesvědčivý a zdařilý. Hlasem se bezpečně dostával do orchestru i nad něj. Vyztužil tak vzduch Lipské opery pevnými tóny a působivými frázemi. Randall Jakobsh byl spolehlivě zpívajícím Titurelem. Nevelká role sice neskrývá mnoho nástrah, k tomu, aby zapůsobila, musí mít umělec zejména charizma. A kanadskému basistovu rozhodně nechybí. Zaujali i tančící a zpívající čarovné dívky. Aby ne, vždyť jsou mezi nimi již teď velké pěvecké individuality, které mají nastartováno na úspěšnou pěveckou kariéru.