René Pape a píseň v Drážďanech

23.03.2017

© ElegantClassics (2017)
© ElegantClassics (2017)

Po sedmi letech se drážďanská Semperoper dočkala písňového recitálu basisty, který svým uměním vládne ve svém oboru opernímu světu. Jeho nezaměnitelný hlas se jakýmkoliv prostorem jakéhokoliv sálu nese s neopakovatelnou noblesou, šíří a záviděníhodnou krásou. Camillo Radicke je bez jakýchkoliv pochyb pianistou vrcholné úrovně. René Pape tak byl stejně jako před lety doprovázen pianistou, jehož přednes se k pěvcovu naturelu báječně hodí a právě zvuk klavíru byl dalším prvkem, díky kterému lze komorní večer označit jako neopakovatelný.

Tvrzení předchozí věty je však nesmyslnou frází. Jako důkaz budiž uveden fakt, že jak v roce 2010, tak v roce 2017 Pape přednesem písní publikum zcela nadchnul a skutečně tak dvakrát vstoupil do stejné řeky.

© ElegantClassics (2010)
© ElegantClassics (2010)

Večer se nesl ve znamení skladatelů klasických (Mozart, Beethoven, Schubert), nemalou část druhé poloviny večera však patřila i Jeanu Sibeliovi. Vítanou zajímavostí se stala trojice písní anglického skladatele Rogera Quiltera (1877-1953). Prvně jsem tak Papeho mohla slyšet zpívat anglicky a s radostí mohu tvrdit, že to byl poslech vzrušující.

Straussovu píseň Zueignung publikum doslova zbožňuje (ať ji zpívá muž nebo žena). Evidentně ji má v oblibě i Pape, protože si ji, stejně jako v minulém večeru před lety, vybral jako přídavek. Na závěr uveďme, že tuto píseň písní v rámci svého drážďanského recitálu těsně před koncem roku 2015 věnovala vděčnému publiku i Anja Harteros.