Recenze CD : Nikolai Schukoff jako Otello na nové nahrávce labelu Pentatone

31.10.2017

Nová nahrávka Verdiho Otella od labelu Pentatone skrývá, lépe řečeno odkrývá, jeden velký triumf, který však není pro mnoho posluchačů neznámým již delší dobu. Tenorista Nikolai Schukoff je jednou z odpovědí pro posluchače, kteří si kromě hlasů, jenž známe hlavně díky celosvětové mediální masáži, rádi poslechnou i takový, o kterém se příliš nemluví, avšak nabízí absolutně plnohodnotnou vokální alternativu. To dokazuje i letmý pohled na umělecké úspěchy roků minulých a plán pro léta příští. Jeho repertoár písňový i operní je impozantní. Pěvec se hbitě pohybuje jak v italských, tak ve francouzských a německých operách a právě jeho univerzálnost a zkušenost z nastudování výrazně rozdílných charakterů postav z něho dělá velké jméno dnešního světa opery.

Jeho Otello je nezkrotnou silou, která je zprvu skrytá pod pokrývkou lásky k Desdemoně. Postupně se mění v šílené zvíře, které nezvládá své nitro a zakončuje své nekontrolované emoce zločinem největším. Toto vše nalezl Schukoff s nevídanou pěveckou noblesou, v níž zažijeme jak krásnou vokální linku plnou nádherně zazpívaných vysokých tónů, tak expresivní fráze, z kterých jde mráz po zádech. Desdemonou mu je sopranistka Melody Moore. Tato americká pěvkyně je majitelkou příjemně znělého lyrického hlasu, jež se v celkovém obrazu velmi dobře kloubí s tajuplně působícím témbrem Nikolaje Schukoffa. Právě výběr těchto dvou hlasů tak, aby spolu zněly ve vzrušujícím a napětím protkaným proudem "otellovské" vášně, je jednou z výrazných devíz nového snímku! Moore se v roli Desdemony též našla. Však se přesvědčte sami!

Nebylo by kvalitní nahrávky Otella, nebyl-li by kvalitní Jago. Lester Lynch je umělec tmavé pleti a tmavou barvu mistrně přenáší do role zrůdy, které není jakákoliv zvrhlost cizí. Jeho baryton je expresivní, emoce střídá emoci, v jednotlivých slovech zla, které padají z jeho úst, lze nalézt sebevědomí a vzpouru proti všemu dobrému. Výborná technika mu dovoluje, aby si s významem zpívaného textu pohrával jako nejzručnější kovář se svým nástrojem.

Dirigenta Lawrence Fostera známe i z jeho účinkování s Českou filharmonií. Je škoda, že nejsou prakticky vůbec známy jeho nahrávky Schumannových symfonií s tímto naším tělesem pro nahrávací společnost, která právě vydává i zmíněného Otella. Gulbenkian orchestra, symfonický orchestr, jenž má svou základnu v portugalském Lisabonu, mu hraje Verdiho partituru pozorně a svěže. Zvuku nechybí potřebná plasticita a instrumentální semknutost. Snímek vysokých technických kvalit vznikl v červnu roku 2016 v Lisabonu a je hodný vřelého doporučení. Album obsahuje kompletní libreto a vizuálně a obsahově kvalitní textový a obrazový materiál. Tím hlavním ale zůstávají s velkou grácií zpívající pěvci a pozorně a barvitě hrající orchestr.